ÚVOD DO GERMANISCHE HEILKUNDE®
Dr. med. Ryke Geerd Hamer
Terapie v Germanische Heilkunde®
vyžaduje použití zdravého rozumu
Použití zdravého rozumu v medicíně by bylo tak jednoduché a zároveň tak prospěšné, zejména pro duši pacienta. Zároveň by to bylo i velmi lékařské. Ale to nejjednodušší bývá nejtěžší. Přitom kdysi dávno, v dávných dobách, se právě ti nejmoudřejší, ti se zdravým rozumem, stávali lékaři, mágy a šamany, tedy těmi, kteří se vyznali ve všech výškách i hlubinách lidské duše.
Terapie rakovinových onemocnění podle systému Germanische Heilkunde® spočívá v první řadě v tom, že pacientovi vysvětlíme souvislosti. Tím ho zbavíme panického strachu z údajných šířících se „metastatických buněk“ v těle a objasníme mu mechanismus vzniku a průběhu jeho onemocnění. Pacient to často i sám cítí. Tato terapie se diametrálně liší od dosavadní terapie školní medicíny, včetně alternativních proudů. Pacient, trpící nebo snášející bolest, je tam vždy léčen pouze symptomaticky, ať už chirurgicky, ozařováním či chemií, morfiem, nebo otrubami, sójovými klíčky, injekcemi extraktů ze jmelí, červenou řepou, pravotočivou kyselinou mléčnou atd.
Celý tento (ne)systém je nyní překonaný. Pacient se stává „agentem“, aktivním účastníkem, který si svůj konflikt musí vyřešit sám, možná s určitou pomocí, ale v zásadě si ho musí vyřešit sám. Skutečné vyřešení konfliktu je vždy nejlepší a nejtrvalejší, tedy definitivní řešení. Univerzální recept na možná řešení konfliktů, který by bylo možné obecně poskytnout předem neexistuje. Existují pouze co nejoptimálnější možnosti řešení pro každý jednotlivý případ. Samozřejmě existují také konflikty, které není možné reálně vyřešit, a které je třeba zvládnout duševně. S tím nám může pomoci náboženská rozprava nebo povzbuzení od milované osoby, podle motta: sdílené trápení je poloviční trápení. To byl ostatně snad ve všech dobách i důležitý aspekt náboženství – poskytovat lidem v takových reálně neřešitelných situacích pomoc, aby dosáhli duševního vyrovnání. Z pohledu Germanische Heilkunde® můžeme pacientovi pouze ukázat, jakou cestou se z dané situace může dostat. Zda si zvolí tuto cestu nebo nějakou podobnou, je výhradně jeho vlastní rozhodnutí. U nás je pacient skutečně ten, kdo určuje směr léčby. V případě komplikací mu pak může lékař opět poradit.
Pokud se však pacient neustále potácí mezi představami konvenční medicíny a systémem Germanische Heilkunde®, jak tomu v minulosti často bývalo, pak se to pro něj dá přirovnat k neustálému střídání horkých a studených sprch. To se ale nedá dlouho nevydržet, protože je oslabený a čerpá z posledních zbytků svých sil. Již samotná diagnóza rakoviny, resp. termín „generalizované metastázy“, vrhá pacienta okamžitě do nejhlubší propasti beznaděje. I dosavadní názor, že rakovina nemůže přestat růst, je pro většinu pacientů rozsudkem smrti. Proto je pro pacienty tak katastrofální, když jsou zmítáni mezi nadějí a panikou a mezi aktivitou a pasivitou. Tato „střídání“ jsou v podstatě těmi nejhoršími komplikacemi.
Existuje řada komplikací, kterých se musíme obávat i v průběhu hojivé fáze. Patří mezi ně nejen reparativní procesy v mozku, ale také reparativní procesy v místě nádoru, což je obvyklé v každé fázi zotavování po tzv. nemoci, ať už jde o hepatitidu, chřipku atd. V takových případech je zcela normální, když se pacient cítí několik týdnů, při hepatitidě dokonce několik měsíců, bez energie a unavený.
Pokud však pacient s rakovinou trpí během hojivé fáze hepatitidou a je vyčerpaný a unavený, i když se jinak cítí dobře, má sklon to považovat za něco nenormálního. Mnoho pacientů, kteří se během aktivního stadia rakoviny ještě dokázali udržet na nohou (sympatikotonus!), se nyní po vyřešení konfliktu ve vagotonii cítí tak vyčerpaní, že nedokážou ani vstát z postele.
To, že tento stav je velmi dobrý, žádoucí, ba přímo optimální, se musí pacient po rakovině teprve naučit.
Stejně tak každý pacient po zlomenině kosti považuje za normální, že zlomenina během hojení bolí. Pacientovi se vysvětluje, že zlomenina se musí zhojit, že se v daném místě musí vytvořit kostní svalek (kalus), a to chvílemi bolí. U pacienta s osteolytickými ložisky v kostech je to v podstatě totéž. Osteolýza se musí rekalcifikovat, v okolí kosti je otok; tento proces může způsobit velmi silné bolesti, zejména v obratlích, když dojde vlivem otoku ke zúžení meziobratlových otvorů a tím k tlaku na nervy vycházející z míchy. Mnozí pacienti trpí tak silnými bolestmi kostí, že je sotva snesou. Pokud však pacient ví, že tyto bolesti jsou součástí léčebného procesu, na jehož konci dojde k rekalcifikaci kosti, je mnohem lépe schopen tyto bolesti snášet.
Vagotonie v hojivé fázi po tak dlouhotrvající sympatikotonii v ca-fázi je jako déšť dopadající na vysušenou zem.
Všechno se nyní napravuje. K nápravě nedochází jen v mozku, ale v celém těle se nyní řeší „zanedbané“ nebo odložené úkoly: např. chronický zánět nyní znovu vzplane jako akutní absces, nebo kapilární krvácení, které bylo díky zúžení cév udržováno na minimální úrovni, se nyní náhle zesílí, úbytek na váze je znovu vyrovnán a v neposlední řadě se také samy opravují rakovinové nádory i nekrózy. S pomocí mikrobů se postižené tkáně podle potřeby rekalcifikují, dobudovávají či odbourávají. Všechny tyto procesy, které jsou samy o sobě normální a vítané, však mohou způsobit komplikace, jako je tomu v případě krvácení, nebo pokud otoky ohrožují životně důležité cesty: jako u záškrtu dýchací cesty, u karcinomu průdušek průdušky, u karcinomu-vředu žlučovodu žlučové cesty. Proto nelze žádnou komplikaci podceňovat.
Rozlišujeme komplikace ve fázi aktivity konfliktu (fáze ca), jako jsou funkční poruchy např. cukrovka, a komplikace ve fázi hojení. Na úrovni mozku se většina komplikací vyskytuje právě ve fázi hojení, kdy se jako známka hojení objevuje lokální mozkový edém, dochází ke zvýšení nitrolebního tlaku a my musíme dbát na to, aby pacient pokud možno neupadl do kómatu. V této fázi v mírnějších případech pomůže káva, čaj, glukóza, vitamín C, Coca-Cola a ledový obklad na hlavu, jako za časů našich babiček. Avšak 60–70 % pacientů ve fázi hojení nepotřebuje žádné léky. Toto rozhodnutí však lze učinit teprve tehdy, když se pomocí CT ujistíme, že to skutečně není nutné.
Lidem by se mělo doporučit, aby se učili od zvířat. Každé zvíře, které prochází hojivou fází, se chová klidně, hodně spí a v klidu vyčkává, až se mu vrátí (normotonické) síly. Žádné zvířátko by v pcl-fázi (hojivé fázi) nešlo na slunce, pokud by to nebylo nezbytné, protože trpí otokem mozku a jejich instinktivní chování v souladu s kódy chování jim říká, že přímé sluneční záření na otok mozku může mít pouze negativní vliv.
Studené obklady na teplé místo Hamerova ohniska (HH) jsou přesně to pravé, zejména v noci, která je sama o sobě vagotonickou fází denního rytmu. V noci trpí pacienti nacházející se v pcl-fázi nejvíce, a to sice přibližně do 3 nebo 4 hodin ráno, kdy se organismus již opět přepíná na denní rytmus. Podle mých zkušeností přežije tyto komplikace 95% pacientů. A i těch 5% by se pravděpodobně podařilo ještě snížit, pokud by se pacientům, u nichž dochází zejména k mozkovým komplikacím, podařilo překonat toto kritické období pomocí intenzivní péče.
Nyní tedy víme, že prakticky každé rakovinové onemocnění musí po vyřešení konfliktu provázet cerebrální symptomy. I když si jich pacient nemusí ani všimnout, jsou tyto symptomy přesto jasně viditelné na počítačové tomografii (CT) mozku jako tzv. Hamerova ohniska, která by v budoucnu měla být precizně diagnostikována. Pokud to pacient ví, nemusí se již děsit, když dočasně pocítí bolesti hlavy, nevolnost, závratě nebo dvojité vidění a podobné příznaky, které ho dříve mohly uvrhnout do paniky. Ve velké většině případů je průběh mírný.
My lékaři musíme na tyto četné možné komplikace nahlížet stejně jako u jakéhokoli jiného „onemocnění“, tedy jako na úkol pro nás, lékaře. Vždy se musíme sami sebe ptát: k čemu pacientovi je, když sice nezemře na rakovinu, ale místo toho zemře na komplikaci, které se dalo předejít, např. profylatickými opatřeními. Mrtvý je mrtvý.
Ke mně se téměř výhradně dostávali pouze pacienti, které konvenční medicína již odepsala. A musel jsem vidět zemřít mnoho lidí, kterým jsem ve své situaci a s primitivními prostředky, které jsem měl k dispozici, již nemohl pomoci, protože moji bývalí kolegové mi odmítli poskytnout pomoc. Mnozí z těchto pacientů nemuseli zemřít. Jsem si zcela jistý, že kdyby mi bývalo pomohlo jen pár mých dřívějších kolegů, zejména neurochirurgů a lékařů z intenzivní péče, brzy bychom tyto komplikace dostali pod kontrolu.
Léčbu rakovinových onemocnění bychom měli rozdělit do 3 úrovní:
- rovina psychiky: praktická terapie psychiky s použitím zdravého rozumu
- rovina mozku: monitorace průběhu hojivé fáze a terapie mozkových komplikací
- orgánová rovina: terapie orgánových komplikací
Musíme si však při tom uvědomit, že vše v našem organismu probíhá neustále současně, synchronně. V žádném případě nesmíme znovu dospět k tomu, že bychom Germanische Heilkunde® rozdělili na specializované části: tedy že jeden se stará o duši, druhý o mozek a třetí o orgány. Zásadní je třeba nejprve správně rozlišovat mezi konflikt-aktivní fází (fáze ca) a fází po vyřešení konfliktu (fáze pcl). Pokud je odpovědný konflikt u pacienta stále aktivní, je třeba nejprve přijít na DHS, tedy konfliktní šok. Díky tomu již budeme znát délku trvání konfliktu, obsah konfliktu a jeho orgánovou manifestaci. Velmi důležitá je však také znalost průběhu konfliktu, zejména jeho intenzity, abychom mohli odhadnout velikost konfliktní masy.
Je třeba zohlednit, zda je pacient levák nebo pravák, je nutné zjistit aktuální hormonální stav, tedy např. zda je žena v reprodukčním věku, v menopauze nebo zda užívá antikoncepci. Totéž platí s příslušnými úpravami i pro muže. Společně s pacientem je třeba najít řešení jeho konfliktů a také řešení jeho případné paniky.
Čím větší charisma a čím zdravější rozum má terapeut, tím lépe bude schopen pomoci najít nebo zprostředkovat proveditelné reálné, ale i duševní řešení situace. Řešení, které v rámci takové spolupráce najde sám pacient, se mi jeví jako nejlepší, protože si za ním může plně stát. Pacient se z panického konfliktu dostane pouze tehdy, když se uklidní. Je to stejné, jako se zvíře dostane z paniky, jakmile vycítí nebo najde svou ochrannou noru, hnízdo, matku, stádo, smečku, své druhy apod.!
Uklidňující prostředky všeho druhu pouze zastírají skutečný obraz situace a skrývají v sobě nebezpečí, že se z akutního aktivního konfliktu stane subakutní konflikt, tzv. konflikt v závěsu. Rovněž je třeba se vyvarovat jakéhokoli druhu rozrušení, protože každé zbytečné rozrušení může eskalovat a kdykoli vyvolat nový konflikt.
Pokud je příčinný konflikt u pacienta již vyřešen, je nutné co nejrychleji zhotovit CT mozku, protože epilept. krize, která nastává v hojivé fázi, by mohla způsobit komplikace, které je dobré dopředu odhadnout. V případě revírového konfliktu lze tímto způsobem odhadnout blížící se infarkt myokardu s odchylkou plus/mínus 14 dnů, pokud víme, kdy došlo ke konfliktolýze a jak vypadá CT mozku. Případně můžeme i zahájit protiopatření, pokud se to jeví jako nutné. Existují však i konflikty, které pacient naopak nesmí vyřešit.
Operovat by se v Germanische Heilkunde® mělo tehdy, když se to jeví jako rozumné, např. pokud by přirozené spontánní hojení trvalo příliš dlouho a způsobovalo by pacientům příliš velké nepříjemnosti. V případě rakoviny prsu tedy v případech, kdy je prs natolik poškozený, že další biologický průběh by byl pro ženu nezvládnutelný. Ani nasazení léků není v žádném případě výhradní doménou školní medicíny. V Germanische Heilkunde® se však léky používají pouze k zmírnění nebo předcházení komplikacím v přirozeném průběhu hojení. Tedy ne k léčbě rakoviny, jak je tomu v případě tzv. chemoterapie, která se dá přirovnat k vymítání ďábla. Ptáte se mě tedy, jak konkrétně by se měla provádět léčba rakoviny?
No, chytrý charismatický lékař přesně ví, co mám na mysli. Zkuste se zeptat nějaké matky, jak řeší trápení svého dítěte – zaraženě odpoví, že neví, ale že se jí dosud vždy podařilo své dítě utěšit a znovu rozveselit. Jako nemohu stanovit pevná pravidla, jak by se mělo u pacienta „psychoterapeuticky“ postupovat, tak bohužel nemohu stanovit pevná pravidla ani pro to, jak by se mělo postupovat s práci s příbuznými pacienta, s jeho šéfem, spolupracovníky nebo sousedy, aby „spolupracovali“, zejména pokud jsou sami do konfliktu zapojeni. My totiž nemáme co do činění pouze s pacientem samotným, ale rovněž je důležitá spolupráce jeho okolí, jinak pacientovi prakticky nelze pomoci. Vše tedy závisí na umění a citlivém přístupu lékaře. A často, bohužel, nemají příbuzní ani vůbec zájem o to, aby jejich strýc, švagr nebo otec zůstal naživu, protože je zajímá hlavně „otázka dědictví“. Také zde leží hranice terapeutických možností!
Díky Germanische Heilkunde® už pacient nemusí propadat panice. Nedochází ani k tolika následným konfliktům, zejména panickým, protože pacient, pokud tento systému pochopil pokud možno hned na začátku nebo nejlépe ještě před onemocněním, snáší již předem očekávatelné příznaky klidně. Jde zejména o symptomy během fáze uzdravování. Ví, že se v podstatě nejedná o nemoci, jak jsme si dosud mysleli, ale že každý jednotlivý proces je součástí smysluplného biologického speciálního programu, který pro naše dobro vytvořila matka příroda. Velmi dobře rozumí tomu, co se děje a co se musí dít, a také ví, že 95 % pacientů s Germanische Heilkunde® přežije. Je zcela normální , že mnozí z nás čas od času znovu zažíváme nové konflikty a dostáváme nové „rakoviny“, to je prostě život. Ale není to tak zlé, když rozumíme Germanische Heilkunde®.
Některým pacientům možná vadí, že Germanische Heilkunde® nenabízí terapii, tak jak byla doposud chápána. Ale z pochopení Germanische Heilkunde® logicky způsob terapie vyplývá. Terapie v Germanische Heilkunde® nejvíce odpovídá terapii, která byla biologicky předurčena pro člověka i zvířata, a proto nejde o „léky k polykání“, jak kdysi řekla jedna bývalá pacientka. Neznamená to však, že léky nepoužijeme, pokud jsou užitečné, resp. pokud od nich očekáváme prospěch pro pacienta. Všechny léky, které zmírňují příznaky, by měly být používány v zájmu pacienta, a sice podle kritéria, zda by je lékař použil i u své vlastní manželky.