Kódy chování mozku -
podklad biologických konfliktů

Když hovoříme o biologických konfliktech, musíme definovat, co je vlastně podkladem takového biologického konfliktu.

Evoluční základy biologických konfliktů najdete, milí čtenáři, v kapitole o ontogenetickém systému nádorů.

Jelikož hovoříme o biologických konfliktech, předpokládáme samozřejmě, že se tyto konflikty nevyskytují pouze u lidí, ale rovněž u zvířat. Proto tedy biologické konflikty. Konflikty, které jsou zjevně podmíněné biologicky nebo probíhají podle určitých zákonitostí, musí mít nějaký podklad v mozku jedince, který takové „systematické konfliktní chování“ umožňuje. Nazývám to „kódy chování mozku“. Místo tohoto označení můžeme také použít „soubor vzorců chování“. V zásadě všechny tyto pojmy vyjadřují, že lidé i zvířata žijí podle určitých vzorců chování typických pro jednotlivé druhy. Na tom, který pojem použijeme, nezáleží. Z těchto pojmů by se neměla vytvářet nová dogmata. Tyto pojmy existují od počátku vývoje člověka a zvířat, ne teprve od Darwina.

Tyto pojmy, bez ohledu na jejich formulaci, nejsou mým výtvorem, jsou všeobecně známé. Já jsem pouze dospěl k poznání, že tomuto kódovému chování odpovídá určitý biologický konflikt. To je novinka. Již dříve existovala celá řada pokusů a celá řada závěrů na toto téma. Dosud však nebylo možné je zařadit, částečně byly interpretovány zcela nesmyslně.

Příklad: Před několika lety se objevila údajně velmi seriózní studie amerických vědců, která vyvolala obrovský rozruch. Formaldehyd, chemickým vzorcem HCHO, aldehyd kyseliny mravenčí, bezbarvý plyn s pronikavým zápachem, rozpustný v alkoholu a vodě, s přídavkem methanolu proti polymeraci, známý také jako vodný roztok formol, měl údajně vyvolávat rakovinu u krys.
Normálně se krysy formalinu v běžném ředění, které se používá k dezinfekci při úklidu operačních sálů, obloukem vyhýbají, protože tuto látku k smrti nesnášejí. Chytří vědci nyní této averze využili, zvýšili koncentraci formaldehydu tisíckrát a – poslouchejte a žasněte – tuto vysoce koncentrovanou látku několikrát denně vstřikovali chudákům krysám do nosu! Ubohá zvířata, kterým odpíráme duši, prožívala každý den novou recidivu DHS-u, který jim způsobili tito krutí vědci. Po několika měsících byly krysy po skončení pokusu postupně „osvobozeny“ a jejich nosy byly mikroskopicky vyšetřeny: První krysy, zabité ihned po ukončení tohoto týrání, měly „pouze“ vředy nosní sliznice. Krysy, které směly žít o něco déle a vstoupily tedy do pcl-fáze (restituce tkáně v oblasti vředů buněčným množením), měly rakovinu nosní sliznice! Jak by tomu mohlo být jinak?

Vzhledem k tomu, že podle světonázoru naší oficiální vědy a názoru našich velkých církví zvířata nemají duši ani psychiku, a samozřejmě nemohou zažívat biologické konflikty, zůstala jediná možnost: formaldehyd způsobuje rakovinu! Neuvěřitelný výplod hlouposti! Každý člověk by při stejném pokusu s jakoukoli koncentrovanou páchnoucí látkou s největší pravděpodobností také dostal rakovinu nosu. Ale podobný způsob uvažování je dnes čistě intelektuálním výzkumníkům tohoto druhu cizí.

Vždycky, když je zvíře týdny nebo měsíce na jednom místě týráno, tedy podle mé terminologie se denně opakuje první trýznivý DHS v nových a nových recidivách, lze u každého takového zvířete v daném místě vyvolat rakovinu. Dosud se však nikdy nepodařilo vyvolat rakovinu na orgánu, který byl oddělen od mozku, tedy na orgánovém preparátu. In vitro (= ve zkumavce, tj. mimo živý organismus) lze prakticky pěstovat pouze sarkomy, tedy tumory pojivové tkáně. Tyto buňky pojivové tkáně mají svůj rozmnožovací impuls v sobě, protože při tvorbě jizev v těle jsou jakousi pohotovostní „opravářskou jednotkou“, aby se jizvy rychle zahojily, zajizvily. Srovnatelný „růstový impuls“ má po relativně krátkou dobu (u člověka až 9 měsíců) také fetální tkáň (maximálně po dobu těhotenství).

Proti normálnímu kódu chování u lidí i zvířat tedy stojí biologické konfliktní chování. Možná ani není v protikladu, ale je do normálního kódu chování integrováno jako možná varianta. Uvidíme, že např. u jelena je onemocnění zvředovatěním koronárních cév jedinou možností, jak přežít možná ještě dva nebo tři roky, než ho pak mladý jelen definitivně vyžene z revíru.

My, tzv. civilizovaní lidé moderní doby, máme obecně narušený vztah k „nemoci“, kterou považujeme za nepřítele nebo za zlo, za Boží trest atd. To vše jsou překonané starozákonní představy o poměrně primitivním pohledu na svět, v němž je nemoc něčím zlým, nepřirozeným, ve kterém zvířata nesmějí mít duši a jsou pouze zdrojem masa a kožešin, a podle nějž je možné libovolně poškozovat Zemi.

Kódy chování jsou sice u lidí a jiných savců podobné, ale každý druh má své specifické kódy chování.

To vše dohromady vytváří harmonický, kosmický systém, v němž každý druh je v určitém vztahu s ostatními druhy, i když jde třeba jen o to, že jedno zvíře nepředstavuje pro to druhé žádné nebezpečí. Kočka by nikdy neutekla před krávou nebo slonem, ale okamžitě uteče, když z dálky uvidí psa. Tak se každý druh zvířat, včetně člověka, během mnoha milionů let naučil vyvinout své kódy chování, díky nimž může žít ve své životním prostředí. Káčátko umí od prvního dne svého života plavat, nemusí se to učit. Jiné věci se musí naučit od své kachní matky. Jelen se např. podle svého mozkového kódu bude chovat vždy teritoriálně a bude bránit své území, i když nikdy předtím neviděl jiného jelena. Je to prostě „v jeho kódu“. Tak je to s nekonečným množstvím věcí, které bychom i my lidé podle původního kódu našeho mozku dělali intuitivně správně, pokud bychom nebyli denaturováni tzv. civilizací.

Tak zásadní věc, jako je porod dítěte, zvládali lidé po miliony let bez jakýchkoli problémů. Matka vždy věděla nejen to, jak má porodit své dítě, tedy v podřepu, což je nejjednodušší a fyziologicky nejpřirozenější poloha, ale také věděla, že musí přerušit pupeční šňůru a přiložit dítě k prsu, poté co ho předtím očistila. Když se však dnes podíváme na porod, vidíme, jak jsou hloupými výmysly ignorována všechna základní pravidla přírody, od vyvolávání porodu po tzv. „císařský řez“. Pak je namístě si opravdu klást otázku, proč právě takové bytosti se považují za inteligentní. Naštěstí si ženy u převážně mužských lékařů v poslední době znovu vybojovaly právo na přirozený porod...

Abychom vychovali své děti, čteme tlusté knihy nebo chodíme na univerzitu, kde memorujeme všemožné čistě intelektuální, tzv. pedagogické systémy, které pak v praxi většinou selhávají. Každá psí matka a každá vrabčí matka to zvládne bez námahy a mnohem lépe než univerzita! Na Zemi pravděpodobně neexistuje žádné zvíře, které by se lidské civilizaci byť jen přiblížilo, ve smyslu nepochopení kódů chování.

I když se pilně snažíme kódy našeho mozku ignorovat, prakticky všechny naše pocity, rozhodnutí a činy jsou jimi zcela zásadním způsobem ovlivněny. Nejhorší však je, jak ještě ukážu, že do našich lidských kódů chování zasahují hormonální manipulace. Přesto: Každý DHS je novým důkazem toho, jak přesně spolu koreluje konflikt s psychikou, s mozkem s Hamerovým ohniskem a s orgánem, na němž vznikne rakovina. A to bez výjimky.

Zákonitosti těchto souvislostí a soubor vztahů všech živých bytostí mezi sebou – např. také lidí a „jejich bakterií“ – to vše dohromady tvoří zákon přírody. Každé jeho porušení je druhem vraždy nebo sebevraždy. Pouze „čarodějovi učni“ ve svém nepochopení mohou něco takového chtít zkoušet.

Copyright by Dr. med. Ryke Geerd Hamer