ÚVOD DO GERMANISCHE HEILKUNDE®
Dr. med. Ryke Geerd Hamer
Rakovina
Školní medicína, která má u nás hlavní slovo, považuje obecně „rakovinu“ za „chybu“ přírody, za kolaps tzv. "imunitního systému", za něco "zhoubného", co se snaží zničit náš organismus, a proto je třeba s ní bojovat a vymýtit ji všemi dostupnými prostředky téměř až medicínsko-vojenské strategie.
Také téměř všechny metody takzvané "alternativy" neustále hledají látku nebo prostředek, který má pomoci odstranit údajnou "chybu přírody".
Za téměř 23 let, co se tímto tématem zabývám, jsem se od takové představy na míle vzdálil. Pro čtenáře, který k tomuto tématu přichází, je samozřejmě obtížné zvládnout hned na první pokus tak velký skok do úplně jiné dimenze biologicko-medicínského myšlení.
V Germanische Heilkunde® jsou tzv. rakovinová onemocnění zařazena v celkovém kontextu všech závažných onemocnění. Obecně rakovina získala zvláštní postavení pouze proto, že ji vnímáme odlišně zejména z důvodu zdánlivě "nekontrolované" proliferace buněk. V Germanische Heilkunde® se jedná pouze o speciální fáze, někdy o konflikt-aktivní fázi vzniku rakoviny, jindy o fázi hojení po vyřešení konfliktu.
Rakovina také již není něčím zhoubným, ale je možné ji pomocí poznatků z evolučního vývoje člověka pochopit jako smysluplný biologický speciální program (SBS) přírody. V Germanische Heilkunde® je všechno uspořádané na základě těchto evolučních kritérií a pěti přírodních zákonů naší "matky přírody".
Byla to dlouhá, namáhavá cesta. Všechno to začalo mým vlastním onemocněním rakovinou varlat v roce 1978 poté, co byl můj syn Dirk smrtelně zraněn výstřelem z pušky italského korunního prince. Od té doby jsem začal bádat. Pronásledovala mě otázka, zda také u ostatních pacientů s rakovinou jejich nemoci nepředcházel psychický šok, jako tomu bylo u mě.
Jako vedoucí lékař na jedné bavorské onkologické klinice, která byla přidružena k mnichovské univerzitě, jsem dospěl k tomu, že to tak je. Dnem i nocí jsem vyšetřoval pacienty a díky tomu jsem v roce 1981 objevil první biologický přírodní zákon, tzv. "železné pravidlo rakoviny", a velmi brzy poté i druhý biologický přírodní zákon, tzv. "zákon dvoufázovosti nemocí" (pokud dojde k vyřešení konfliktu). V té době jsem si ovšem ještě stále myslel, že jsem objevil pouze souvislosti vzniku a průběhu tzv. rakovinových onemocnění. Dnes však vím, že těchto 5 biologických přírodních zákonů platí pro všechny tzv. nemoci, tedy jednotlivé části smysluplných biologických speciálních programů, celé medicíny.
V okamžiku DHS-u (Dirk-Hamerův syndrom, pojmenovaný po mém synovi Dirkovi), tedy při prožitku těžkého biologického konfliktního šoku, dojde k změně vegetativní inervace postižené osoby, tedy k počátku konflikt-aktivní fáze, fáze vzniku rakoviny.
Vnější příznaky aktivní fáze onemocnění jsou:
- snížená nebo žádná chuť k jídlu,
- trvalý úbytek hmotnosti,
- studené ruce,,
- špatný spánek,
- neustálé přemýšlení o konfliktním prožitku,
- neschopnost o tom mluvit.
Příklad: Matka utrpěla konflikt starost o matku/dítě, protože její dítě vběhlo pod auto a vážně se zranilo. Matka se nyní trápí výčitkami: "Měla jsem ho pevněji držet, jsem špatná matka" atd.
Během této fáze, kdy matka o té události neustále přemýšlí, pozorujeme v mléčné žláze jejího levého prsu (pokud je pravačka) množení buněk, které nazýváme rakovinou prsu.
V mozkovém relé na pravé straně mozečku, které odpovídá levému prsu, můžeme okamžitě vidět Hamerovo ohnisko (HH) v konfiguraci střeleckého terče jako známku aktivity "onemocnění", lépe řečeno smysluplného biologického speciálního programu. Ohnisko v této fázi vypadá jako prstence na vodní hladině, do které byl vhozen kámen.
Pokud se tento konflikt vyřeší tím, že se dítě vrátí z nemocnice opět zdravé, nebo tím, že si matka o svém konfliktu promluví například s dobrou kamarádkou, a tím jej zmírní a vyřeší, pak dojde ke konfliktolýze (CL) na všech úrovních organismu (v psychice, mozku i na orgánu).
Známky toho jsou:
- velká únava,
- slabost,
- teplé ruce,
- dobrá chuť k jídlu,
- přibývání na váze.
V příslušném HH v mozečku se vytváří otok, ohnisko se začíná hojit a nakonec jizvit. To ale není vše.
Následně jsem objevil "ontogeneticky (tedy evolučně nebo embryologicky) podmíněný systém nádorů a rakovině ekvivalentních "onemocnění" a "ontogeneticky podmíněný systém mikrobů".
Zároveň jsem pochopil, že tyto čtyři biologické přírodní zákony se dají aplikovat na celou medicínu. Všechny procesy, které jsme dříve považovali za "nemoci", bez výjimky probíhají podle těchto přírodních zákonů. Díky tomuto biologickému úhlu pohledu jsem nevyhnutelně dospěl k téměř dechberoucímu závěru.
Uvědomil jsem si, že "nemoci" nejsou žádné nesmyslné chyby přírody, s nimiž je třeba bojovat, ale že každá tzv. nemoc je smysluplným dějem. Tak jsem byl doslova donucen se u každé jednotlivé choroby (nejen rakoviny) ptát:
- Co tuto „nemoc“ způsobilo?
- Jaký má biologický smysl?
Pochopil jsem, že u mnoha nemocí můžeme jejich biologický smysl pochopit pouze z embryologie. Dále se mi ukázalo, že k pochopení biologického smyslu musíme zohlednit rovněž biologicko-sociální kontext, např. "onemocnění" matky přináší prospěch pro její dítě.
Nakonec ve mně vyvstala otázka, zda naše dosavadní chápání podstaty nemocí a pojmu "nemoc" nebylo chybné, protože jsme si nebyli vědomi biologického smyslu nemocí. Podařilo se mi dokázat, že biologický smysl souvisí se zárodečnými listy. Z těchto tzv. zárodečných listů (entoderm, mezoderm, ektoderm) se vytvářejí všechny buňky a orgány těla. Lze k nim přiřadit nejen konkrétní orgány nebo části mozku, přesné obsahy konfliktů, specifické druhy mikrobů či histologické útvary, ale zároveň z toho také vyplývá biologický smysl každé takzvané nemoci – 5. biologický přírodní zákon.
To mě přivedlo ke zcela novému nosologickému pochopení dřívějšího pojmu "nemoc". Z tohoto důvodu již nemluvíme o nemoci v původním slova smyslu, nýbrž o smysluplném biologickém speciálním programu přírody.
Stručně řečeno, 3. biologický přírodní zákon říká: Všechny nádory řízené naší nejstarší částí mozku, starým mozkem, souvisí s nejstaršími archaickými konflikty. V konflikt-aktivní fázi u nich vidíme množení buněk. Jejich histologie je podobná a také biologický smysl těchto onemocnění spočívá ca-fázi. Ve fázi po konfliktolýze (pcl), v hojivé fázi, jsou tyto nově vytvořené buňky, nyní již nadbytečné, pomocí mikrobů opět odbourány.
Oproti tomu nádory a rakovině ekvivalentní "onemocnění" řízené z naší nejmladší částí mozku, z velkého mozku, jsou v konflikt-aktivní fázi charakteristické zánikem buněk (vředy, nekróza a změny funkce, ochrnutí). Jejich histologie je rovněž podobná. Ve fázi hojení jsou tyto defekty způsobené zánikem buněk znovu doplněny nebo kompenzovány buněčnou proliferací.
Biologický smysl tzv. nemocí řízených z ložiska nového mozku spočívá v hojivé fázi.
Pro náš příklad matky s rakovinou prsu to znamená následující:
Vzhledem k tomu, že rakovina prsu je proces řízený starým mozkem, množení buněk probíhá v konflikt-aktivní fázi. Tedy bulka v prsu roste tak dlouho, dokud je konflikt ve vztahu s matkou/dítětem aktivní.
Současně se v této fázi množí mikrobi, pokud v okamžiku DHS-u byli v organismu přítomni (pokud je přijmeme později, již nám nejsou k užitku). Množí se jen v takovém množství, kolik jich je později potřeba k odbourání nádoru. Biologický smysl této tzv. nemoci spočívá v konflikt-aktivní fázi.
Abychom tomuto smyslu porozuměli, musíme nahlédnout do evoluční historie člověka. Čeho chtěla příroda touto takzvanou "nemocí" docílit? Od primitivních národů víme, že ženy téměř stále kojí, cca čtyři roky, a během této doby nemohou znovu otěhotnět. Pokud žena poté znovu otěhotní, bude zase asi čtyři roky kojit. Pokud během této doby kojení utrpí konflikt starost o matku/dítě, vznikne v prsu nádor, který se bude zvětšovat a zapojí se do tvorby mléka. Tyto nově vytvořené speciální buňky nyní budou produkovat více mléka než normální buňky. Biologický smysl je naplněn tím, že dítěti je třeba poskytnout více výživy, aby se mohlo rychleji zotavit.
Když je konflikt vyřešen, nejsou již tyto dodatečně vytvořené buňky třeba a jsou tedy ve fázi hojení opět rozloženy pomocí příslušných mikrobů (v tomto případě mykobakteriemi = tbc bakteriemi). Jako pozůstatek po tomto procesu zůstává na orgánu defekt v podobě malé dutiny, kaverny.
Samozřejmě v tzv. civilizovaných zemích, k těmto procesům obvykle dochází u žen mimo období kojení.
Takže pokud žena v naší civilizaci utrpí konflikt starost o matku/dítě, pak se podle archaického programu vytvoří nádor v mléčné žláze, který svojí funkcí napodobuje původní účel snahy vytvořit více mléka pro kojence, který však v danou chvíli bývá již zpravidla větším dítětem a ne kojencem.
Ve fázi hojení, pokud k ní dojde, je tumor rozložen a odbourán tuberkulózními bakteriemi. Tyto bakterie ale musí být v organismu přítomné již v okamžiku DHS-u. Pokud přítomny nebyly, což je v dnešní době ve většině případů, bulka zůstává stejná, nedojde k jejímu rozložení.
Jelikož naši moderní lékaři ztratili schopnost porozumění tomuto původnímu smyslu tumorů, vedlo to k tomu, že je považují za něco zcela nesmyslného, nemocného, za chybu přírody.
Z těchto dvou posledních přírodních zákonů lze vyvodit některé skutečnosti:
a) Růst tedy není totéž co "růst". Rakovina není. V závislosti na tom, z kterého mozkového relé je "nemoc" řízena, vidíme proliferaci buněk jak ve fázi aktivity konfliktu, tak ve fázi po konfliktolýze. Z toho je tedy pochopitelné, že nemůže a ani nikdy nebude existovat lék proti rakovině, protože jak by mohla existovat látka, která by mohla působit současně zcela odlišným způsobem ve dvou různých fázích?
b) Neexistují ani metastázy, protože jak by mohl nádor řízený starým mozkem, který se v konflikt-aktivní fázi vyznačuje množením buněk (např. nádor mléčné žlázy), vyslat buňky na jiné místo v těle, např. do kostí, kde by se tyto buňky přeměnily vlastně v nic, neboli nekrózu kosti v konflikt-aktivní fázi, tedy úbytek buněk, defekt kosti?!
c) Existují pouze sekundární a terciární karcinomy, které jsou obvykle způsobené iatrogenními (lékařsky vyvolanými) šoky pacienta při sdělování diagnózy a prognózy nebo také současnou terapií rakoviny, která rovněž vyvolává paniku. Takovým typickým nasedajícím konfliktem je například konflikt strachu ze smrti u pacienta, kterému je sdělena špatná prognóza.
Používání a důsledky 3. a 4. biologického přírodního zákona mě tedy nevyhnutelně přivedly k poznání, že každá tzv. nemoc, ať už se jedná o rakovinu nebo ne, je smysluplným biologickým speciálním programem přírody, tedy žádnou nesmyslnou ani nahodilou událostí, která by měla organismus zničit. Jde vlastně o děj dobrý, který se odehrává podle přesných pravidel, jež platí stejným způsobem pro lidi i zvířata (a dokonce i rostliny).
Přesto lidé na rakovinu umírají – proč?
Jelikož zde nemůžeme zacházet do podrobností, zmíním pouze tři hlavní důvody:
- Pacient nedokáže vyřešit svůj prvotní konflikt nebo další následné konflikty. Umírá na kachexii (vyhublost).
- Pacient je v aktivitě konfliktu příliš dlouhou dobu, např. více než šest měsíců, a teprve poté nachází řešení konfliktu. Hojivá fáze bude následně tím obtížnější, čím déle konflikt trval. Nebezpečné momenty souvisejí především s otokem mozku, který hojení doprovází (ukládání tekutin v zasažením mozkovém relé, v extrémních případech s rizikem mozkového kómatu), a dále také s epileptickou či epileptoidní krizí, která je součástí každého SBS-u (smysluplného biologického speciálního programu). Všeobecně známé a zvláště nebezpečné jsou například srdeční infarkt, krize při hepatitidě nebo lýza při zápalu plic. Po této krizi v polovině hojivé fáze, pokud ji pacient projde, se stav obvykle opět zlepší.
- Jako třetí důvod je třeba zmínit kromě jedovaté pseudoterapie současné medicíny, tedy chemoterapie, také morfium a jemu příbuzné látky. Během fáze hojení se totiž mohou na přechodnou dobu objevit bolesti (např. u rakoviny kostí). V současné medicíně jsou bolesti obecně považovány za "začátek konce". Většina pacientů však není vůbec seznámena s vedlejšími účinky léků proti bolesti obsahujících morfin: jsou návykové, mají tlumivý účinek na dýchání a paralyzují střevo. Člověk nakonec umírá na vyhladovění.
V ideálním případě se člověk dozví o Germanische Heilkunde® dříve, než onemocní. Konfliktům se samozřejmě obecně nevyhneme. Můžeme se však s těmito zákonitostmi seznámit předem a aplikovat je v každodenním životě.
Pokud například někdo z našich přátel nebo rodiny náhle zhubne a má stále studené ruce, můžeme se pokusit zasáhnout. Víme totiž, že když dojde ke konfliktu, je důležité ho vyřešit co nejdříve. I v případě "nemocí" jako jsou banální infekce, můžeme s pomocí literatury a tabulky „psychika-mozek-orgán“ zjistit, o jaký konflikt se muselo jednat.
Kromě toho je rovněž zajímavé seznámit se s tím, proč je Germanische Heilkunde® od roku 1981 neustále všemi prostředky potlačována a pacientům – navzdory úspěšné verifikaci Germanische Heilkunde® (8. a 9. září 1998) – je stále upírána šance na uzdravení za pomoci tohoto systému.