Dr. med. Ryke Geerd Hamer

Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamer se narodil 17. května 1935 v Mettmannu u Düsseldorfu a vyrůstal ve Frísku. Narodil se jako třetí ze šesti chlapců v době, kdy ve svém dětství musel zažívat hrůzy nesmyslného ničení a brutálního zabíjení tisíců lidí. Sám o tom napsal: „Byla to samá hrůza.“

V 18 letech udělal maturitu a začal studovat v Tübingenu medicínu, fyziku a teologii. Na studium si musel vydělávat prací ve vysokých pecích železáren Thyssenhütte v Duisburgu. Běhen studií potkal svoji velkou lásku Sigrid Oldenburg, studentku medicíny.

Ve 20 letech složil po pěti semestrech medicíny zkoušku „ärztliche Vorprüfung“, o rok později se v Erlangenu oženil a ve 22 letech dokončil studia teologie. 

Mladé rodině se narodila nejprve dcera a syn DIRK, který sehrál významnou roli, a později ještě dvě další děti.

Ve 24 letech složil Dr. Hamer v Marburgu lékařské státní zkoušky. O dva roky později, kdy působil jako asistent, dosáhl lékařské aprobace a doktorátu.

Následovala řada let na univerzitních klinikách v Tübingenu a Heidelbergu.

Roku 1972 složil Dr. med. R. G. Hamer atestaci v oboru vnitřní lékařství. Příležitostně také pracoval ve společné praxi se svojí ženou Dr. Sigrid Hamer.

Kromě toho měl ale vždy jeden zvláštní koníček, vynalézání patentů. Šlo např. o atraumatický Hamerův skalpel pro plastickou chirurgii, dvacetkrát ostřejší než žiletka; speciální kostní pilku, rovněž pro plastickou chirurgii; nebo masážní lehátko, které se automaticky přizpůsobovalo tělu; jakož i přístroj k transkutánní sérologické diagnostice.

V roce 1976 složil Dr. Hamer své paní Sigrid k 20. výročí zasnoubení píseň, upomínající na počáteční období jejich lásky. Tato píseň - „Mein Studentenmädchen“ – se měla o několik desetiletí později stát velkým terapeutickým objevem v Germanische Heilkunde.

Do srpna 1978 se v životě rodiny Hamerových nic zvláštního nestalo, kromě narození druhého syna a druhé dcery.

18. srpna 1978, ve tři hodiny ráno za úsvitu, se stalo něco strašného:

U ostrova Cavallo postřelil šílený italský princ V. E. Savojský jejich syna Dirka, který nic netušící spal ve člunu. Téměř 4 měsíce trval synův boj o život. Dnem i nocí bděl jeho otec u jeho lůžka. 

7. prosince 1978 Dirk v jeho náručí zemřel.

[viz Tisková zpráva rodiny Hamerových...]

V souvislosti s tím Dr. Hamer prožil konflikt ztráty, což si uvědomil o tři roky později, a v důsledku tohoto konfliktu onemocněl na rakovinu varlat. Později Dr. Hamer nazval tento druh šoku „Dirk-Hamerovým-Syndromem“ (DHS). Jedná se o biologický konfliktní šok, který nás potká zcela nepřipravené, podobně jako brankáře, který stojí na špatné noze, když na něj letí míč z jiné strany, než čekal. Dr. Hamer viděl v Germanische Heilkunde odkaz svého zemřelého syna DIRKA.

„Poznatky o souvislostech rakoviny považuji za odkaz mého syna DIRKA. A tak ať to také zůstane!“

Neočekávaná smrt jeho milovaného syna Dirka proměnila nejen dosavadní život Dr. Ryke Geerd Hamera a jeho rodiny, ale stála také za zrozením největšího objevu v historie lidstva.

Dr. Hamer okamžitě pochopil konsekvence tohoto objevu, ale zůstal věrný svým principům, a tak začal boj, který jej provázel den za dnem po celý jeho další život. Nastala taková rozporuplná, absurdní situace, kterou můžeme pochopit jen tehdy, když máme odvahu přiznat si žalostný stav naší společnosti. 
Člověk, jenž lidstvu přinesl rozhodující objev, který ukazuje cestu ke skutečně humanistické společnosti, která ale není filosofickou utopií, nýbrž spočívá na poznaných a ověřitelných přírodních zákonech, je prakticky celou společností opuštěn a vládnoucími elitami brutálně pronásledován.

Tuto problematiku podrobně popsal ve své knize "Einer gegen alle“ (Jeden proti všem).

S touto brutální konfrontací se nelze vypořádat, aniž by to zanechalo stopy. Likviduje a zatěžuje nejen rodinné vztahy, ničí přátelství a rozsévá pochybnosti a vlastně všechny přemůže.
Jen málo lidí dokáže v tak vyčerpávajícím boji přežívat mnoho let a vytrvale naplňovat odkaz, který mu život naložil. Dr. Ryke Geerd Hamer takovým člověkem byl.

Díky tomuto objevu, který Dr. Hamer nejprve označoval jako "Nová medicína" a nakonec jej přejmenoval na "Germanische Heilkunde", se medicína poprvé v historii stala čistou přírodní vědou.

Své první poznatky sepsal v podobě habilitační práce na téma "DIRK HAMER SYNDROM a ŽELEZNÉ PRAVIDLO RAKOVINY", kterou předložil na univerzitě v Tübingenu v říjnu 1981. V témže roce je také prezentoval v Italské televizi. V té době ještě stále věřil, že ŽELEZNÉ PRAVIDLO RAKOVINY bude brzy přijato.

Práce Dr. Hamera o souvislosti mezi psychikou a vznikem rakoviny však byla zamítnuta, aniž by byl prozkoumaný jediný případ, jak se později ukázalo u soudu. To vedlo ke groteskní situaci, že se univerzita v Tübingenu zdráhala posoudit jeho habilitační práci, a sice oficiálně z formálních důvodů! 

Po smrti syna byli Dr. Hamer a jeho rodina neustále pronásledováni právníky, agenty, detektivy a dalšími emisary domu Savojských.

V následujících letech se Dr. Hamer opakovaně pokoušel založit nemocnici nebo podobné léčebné zařízení, aby mohl své objevy uplatnit ve prospěch trpících pacientů. Jeho pokusy však byly blokovány zákeřnými akcemi jeho odpůrců.

V roce 1985 zemřela jeho žena Sigrid, která se jen stěží dokázala vyrovnat se ztrátou syna a trpěla neustálým, ničivým terorem rodiny Savojských.

Kampaň ke zničení Dr. Hamera dosáhla svého prvního vrcholu v roce 1986, kdy lékařská komora v Koblenz zahájila řízení s cílem odebrat Dr. Hamerovi licenci k výkonu lékařské praxe za "nezřeknutí se železného pravidla rakoviny" a "nenavrácení se ke školní medicíně". Tento plán byl úspěšný a Dr. Hamer přišel o svou aprobaci. (Toto rozhodnutí, vůči němuž nebylo možné se odvolat, bylo potvrzeno po soudním zasedání v roce 1990.)

Tím byl v roce 1986 Dr. Hamer připraven o možnost vůbec mluvit se svými pacienty!
Předseda Zemského soudu v Kolíně nad Rýnem mu později doporučil, aby se rekvalifikoval (ve věku 57 let) a hledal si profesi, která nemá s medicínou nic společného. Profesní zákaz měl zabránit Dr. Hamerovi v jakékoli vědecké činnosti. To se ale nezdařilo, protože on navzdory nejtěžším podmínkám pokračoval ve výzkumu dál.

Bez dostatečných finančních prostředků a bez univerzitního zázemí, nemluvě o administrativním personálu, musel Dr. Hamer pracně shromažďovat vědecký materiál pro svou výzkumnou práci, např. tím, že žádal své lékařské kolegy o zapůjčení počítačových tomografií. S ohledem na tyto obtíže je zcela pochopitelné, že některé případy nemohly být vyšetřeny tak komplexně, jak Dr. Hamer považoval za rozumné a nezbytné. Kdyby měl v té době k dispozici kliniku a alespoň minimum finančních prostředků, mohl své pozdější komplexní a zásadní objevy učinit mnohem dříve.

V roce 1986 soud nařídil, že univerzita v Tübingenu musí habilitační řízení ukončit. V roce 1994 nařídil Správní soud v Mannheimu univerzitě v Tübingenu, aby přezkoumala habilitační práci Dr. Hamera (zcela vyjímečné v celé historii univerzity v Tübingenu). Po 13 letech, které uplynuly od podání habilitační práce, bylo stále velmi nepravděpodobné, že by univerzita v Tübingenu správnost NOVÉ MEDICÍNY na nějakém případu ověřovala. A tak bylo 22. dubna 1994 oznámeno rozhodnutí:

"Ověřování v rámci habilitačního řízení není v plánu."

 (Podrobné informace o habilitačním řízení najdete v autobiografii Dr. Hamera „Einer gegen alle“.)

V roce 1987 Dr. Hamer na základě prověření asi 10 000 případů pacientů vytvořil svůj systém čtyř přírodních zákonů, kterým podléhají všechny takzvané nemoci. Tyto čtyři biologické zákony splňují přísná vědecká kritéria, podle nichž lze platnost těchto zákonů NOVÉ MEDICÍNY (dnes Germanische Heilkunde) velmi snadno ověřit. Různé národní a mezinárodní skupiny profesorů a lékařů tyto zákonitosti přezkoumaly u různých případů pacientů a písemně je potvrdily.

Protože Dr. Hamerovi bylo neustále vyhrožováno nucenou psychiatrizací, dobrovolně se v roce 1989 podrobil psychiatrickému vyšetření u renomované bruselské univerzitní psychiatričky Dr. Catherine Bataille de Longprey, aby se tomu postavil čelem. Ta konstatovala:

„… Nevidím u něj žádné příznaky paranoie. Jeho vyjádření jsou logická, a pokud se dožaduje jiné diagnostiky a jiné terapie, zdůvodňuje to analýzami a embryologicky podloženými závěry, které jsou odvozené ze základních pojmů konvenční medicíny."

V roce 1990 založil Dr. Hamer "Centrum pro Novou medicínu" v Burgau (Rakousko).

V Burgau se konala lékařská konference, na které se diskutovalo o 20 případech za přítomnosti 30 lékařů z různých zemí. Výsledkem těchto vyšetření bylo opět 100% potvrzení správnosti "Železného pravidla rakoviny".

V roce 1994 objevil Dr. Hamer 5. biologický přírodní zákon: takzvanou kvintesenci. (Do roku 1987 Dr. Hamer objevil již čtyři biologické přírodní zákony.)

V roce 1995 Dr. Hamer ve veřejné televizi oznámil, že neexistuje AIDS ani virus HIV. Ve stejné době byl v médiích rozebírán případ "Olivia", který byl použit k odvedení pozornosti, oficiální diskreditaci Dr. Hamera a k diskvalifikaci jeho výroků ohledně AIDS a HIV. Viz Dr. Hamer v relaci "Brisant". 

1997: vrcholem pronásledování bylo jeho zatčení a pobyt ve vězení v Kolíně nad Rýnem. Přestože obžaloba byla fraškou vykonstruovanou odpůrci Dr. Hamera, strávil devět měsíců v cele. Dr. Hamer však tento čas využil a objevil mechanismus vzniku spontánních trestných činů podle 5 biologických přírodních zákonů a pravidel Germanische Heilkunde (tehdy NOVÉ MEDICÍNY).

Vzhledem k tomu, že Univerzita v Trnavě (Slovensko) se v roce 1998 zavázala k provedení habilitačního řízení, byl Dr. Hamer téhož roku předčasně propuštěn z vězení, stále bez povolení k výkonu své profese. Očekávalo se, že habilitační práce bude touto univerzitou definitivně zamítnuta a univerzita v Tübingenu tím tak bude z obliga.

Habilitační práce byla podle očekávání zamítnuta, ale i přes to byly biologické zákonitosti objevené Dr. Hamerem poprvé univerzitou ověřeny. Potvrzení tohoto přezkoumání bylo podepsáno univerzitní zkušební komisí.

Ihned poté Dr. Hamer v utajení utekl do Španělska.

(O událostech kolem verifikace a habilitace v Trnavě informuje ve svém osobním životopise blízká přítelkyně Dr. Hamera Ewa Leimer.)

1998-2004 žil Dr. Hamer v exilu ve Španělsku, kde pořádal semináře a pokračoval ve svém výzkumu.

V roce 2000 se Dr. Hamer poprvé setkal se svou budoucí druhou manželkou, Bonou Garcíou Ortín, která s ním žila, pracovala a věrně a obětavě mu sloužila až do jeho smrti.

2004 byl Dr. Hamer znovu zatčen a vydán francouzské justici. Za vykonstruovaný čin se opět konal protizákonný proces, tentokrát ve Francii. Dr. Hamer byl odsouzen ke 3 letům vězení.

2006 byl předčasně propuštěn z francouzského vězení Fleury-Mérogis, poté se vrátil do Španělska, aby pokračoval ve svém výzkumu a vedl další semináře.

2007 Dr. Hamer emigroval do Sandefjordu (Norsko), protože kvůli evropskému zatykači, který vstoupil v platnost 1. 1. 2004, již ve Španělsku nebyl v bezpečí.

I během 10 let svého posledního exilu pokračoval Dr. Hamer vytrvale v práci. Několik let předtím, než nás nadobro opustil, mu bylo umožněno učinit ještě jeden velmi důležitý objev, vedle mnohých dalších.

Milostná píseň, kterou Dr. Hamer napsal své ženě v roce 1976 k 20. výročí jejich zasnoubení, se stala největší terapeutickou senzací v Germanische Heilkunde. Poprvé ji představil v roce 2013 v knize " Mein Studentenmädchen ".

V posledních letech svého života uskutečnil nadaný lékař a vědec Dr. Hamer skutečnou záplavu objevů, takže již v roce 2014 bylo nutné vydat druhé a v roce 2015 přepracované vydání knihy „Mein Studentenmädchen“.

Dne 2. července 2017 ve 22:10 zemřel Dr. Ryke Geerd Hamer v přítomnosti své vždy věrné Bony v Sandefjordu v Norsku.

***

Dr. med. Mag. theol. Ryke Geerd Hamer byl nejen vášnivý lékař s mnoha talenty, ale také dobrosrdečný, velkorysý a soucitný člověk, milovník lidí a zvířat. Ve skutečnosti pro něj byli důležití všichni lidé, ale jeho pacienti byli pro něj obzvláště důležití. Jeho dům byl otevřený všem, včetně zvířat.

Mnozí si jistě ještě vzpomenou na pronásledovanou rodinu Seebaldových. Dr. Hamer byl jediný, kdo všemi možnými cestami rodině Seebaldových pomáhal. Rodina byla později zničena lékařskou komunitou a úřadem péče o mládež, stát jim odebral všechny děti. 

Dr. Hamer nikdy neodmítl pomoci. Až do konce mu bylo možné kdykoli zavolat nebo se s ním setkat, pokud jste potřebovali radu nebo pomoc. Na jeho seminářích byli vítáni všichni účastníci, i ti, kteří neměli žádné finanční prostředky.

Nikdy od svých pacientů nechtěl peníze, naopak, sám je často dával druhým.

Dr. Hamerovi vzali všechno. Místo toho, aby byl poctěn uznáním, byl pronásledován urážkami, pobyty ve vězeních, odebráním licence k provozování lékařské praxe, výhrůžkami smrtí a pokusy o atentát.

V této společnosti se nemohl domoci svých práv, protože ji zpochybňoval. Když se ohlédneme zpět, vidíme, že to všechno ale nezničilo jeho lidství a vřelost jeho srdce. Jeho lidskost byla jeho velmi jedinečným charismatem.

Jeho přání pro jeho pacienty se jednou splní:

Germanische Heilkunde, největší objev v historii lidstva,
prolomí temnotu nevědomosti podobně jako krokus, 
který na jaře prorazí ledovou sněhovou krustu a vydá se na cestu ke světlu.