5. biologický přírodní zákon
KVINTESENCE
Zákon o pochopení každé tzv. nemoci jako části (evolučně srozumitelného)
smysluplného biologického speciálního programu přírody

Když jsem v roce 1981 objevil "Železné pravidlo rakoviny" (1. biologický přírodní zákon) a dvoufázovost nemocí (2. biologický přírodní zákon) a v říjnu 1981 podal žádost o habilitaci na univerzitě v Tübingenu, věřil jsem, že jsem objevil zákonitosti vzniku rakoviny.

O dva roky později, v průběhu svého dalšího výzkumu, jsem si všiml, že nejen rakovinová onemocnění, ale také všechny ostatní nemoci zjevně probíhají podle těchto dvou biologických přírodních zákonů.

V roce 1987 se mi na základě poznatků embryologie a výzkumu chování podařilo objevit třetí a čtvrtý biologický přírodní zákon.

K mému překvapení jsem zjistil, že všechny nemoci celé medicíny lze vysvětlit podle těchto čtyř biologických přírodních zákonů, a že je možné je na každém samostatném případu reprodukovat. Prostřednictvím tohoto biologického pohledu jsem nevyhnutelně dospěl k rovněž téměř dechberoucímu závěru:

Když jsem nemoci uspořádal a posuzoval podle jednotlivých zárodečných listů , zjistil jsem, že zde je patrný biologický smysl.

Uvědomil jsem si, že tzv. nemoci nejsou nesmyslné omyly přírody, se kterými je třeba bojovat, ale že každá nemoc je smysluplným procesem. Tak jsem byl doslova nucen se u každé z nich ptát:

• Co způsobilo tuto "nemoc"? 
• Jaký má biologický smysl?

Došlo mi, že u mnoha nemocí můžeme biologický smysl pochopit pouze na základě embryologie. Ukázalo se také, že pro porozumění biologickému smyslu, musíme zohlednit biologicko-sociální kontext. Nakonec pro mě vyvstala otázka, zda naše označení nemocí pojmem „nemoc“ nebylo z podstaty chybné, protože jsme si nebyli vědomi jejich biologického smyslu.

Podařilo se mi dokázat, že biologický smysl tzv. nemocí je závislý na zárodečných listech. To je nesmírně důležité. Je to jeden z ústředních pilířů pro pochopení Germanische Heilkunde®. Pro mě to znamenalo zcela nové pochopení dřívějšího pojmu nemoc. Z tohoto důvodu nemůžeme již mluvit v původním smyslu slova o nemocech, nýbrž o smysluplných speciálních programech přírody. DHS, začátek tohoto speciálního programu, je rovněž smysluplný proces, který má za úkol tento speciální biologický program (SBS) spustit.

Protože již nechápeme údajné "nemoci" jako "zlomyslnost" či chybu přírody nebo Boží trest, ale jako části nebo jednotlivé fáze našich přírodních smysluplných biologických speciálních programů, má biologický smysl obsažený v každém SBS-u  samozřejmě rozhodující význam.

SBS má tedy smysluplný biologický účel nebo: SBS slouží k dosažení něčeho smysluplného nebo biologicky nezbytného. Biologický smysl, jak jsme viděli (viz schéma zárodečných listů = 5 biol. zákonů přírody, spočívá jednou v aktivní fázi konfliktu a podruhé ve fázi hojivé. Zde si matka příroda jednoduše dovolila realizovat obojí, ovšem podle jasných pravidel dle jednotlivých zárodečných listů. I když orgány řízené ze starého mozku a orgány řízené mozkovou kůrou jsou jinak ve svém chování diametrálně odlišné:

Orgány řízené se starého mozku vykazují v ca fázi množení buněk, orgány řízené z mozkové kůry vykazují úbytek buněk ve fázi ca. Ale s ohledem na biologický smysl nesmíme zapomínat, že matka příroda (viz houby a mykobakterie) již od DHS-u  počítá s pcl-fází. Proto se už od okamžiku DHS-u množí mykobakterie (TBC), i když se uplatňují teprve až po konfliktolýze. Znamená to, že je předem „vyprodukováno“ pouze tolik mykobakterií, kolik je potřeba k následnému odstranění nádoru. 

Příklad: Pokud jedinec spolkne sousto příliš lačně, aby ho nesnědl dříve konkurent, uvízne toto sousto ve střevě, protože je příliš velké, a jedinec pak trpí kolikou. Spolu s touto kolikou, která je v tomto případě DHS-em, se nyní spouští smysluplný biologický speciální program, tj. proximálním směrem od sousta (směrem k ústům) roste nádor. To je provázené rychlou proliferaci buněk (podle konvenční medicíny: silná mitotická aktivita, vysoce maligní)! Současně s tím se stejně rychle množí mykobakterie (pokud měl jedinec v sobě přítomný alespoň některý z kmenů).

Biologickým smyslem je toto: rakovina střeva se skládá z milionů "jednorázových buněk", které produkují obzvláště silnou trávicí šťávu pro jednorázové použití. Produkují se doslova litry trávicí šťávy, aby bylo možné ten příliš velký kus sousta zmenšit a v určitém okamžiku, kdy je dostatečně malé, aby mohlo proklouznout dál. To je konfliktolýza. Od tohoto okamžiku pracují mykobakterie – na pokyn mozku, ale za mnoho milionů let zkušeností už také samy vědí, které (jednorázové) buňky mohou odbourat a které ne – odklízejí pouze ty jednorázové buňky, tj. nádor. Celé to provází typicky silné noční pocení, hlavně nad ránem, a vysoké, později mírnější, spíše subfebrilní teploty. Takže jednoduše řečeno, procesem zesýrovatění a odbourání jsou odklizeny pouze nově vzniklé buňky a po celém procesu zůstává později jizva.

Pacient se nyní musí naučit, pochopit tento proces v přeneseném významu. U nás už tento "ošklivý nestravitelný konflikt" kvůli "nestravitelnému kusu sousta" obvykle není potrava jako taková, ale "nestravitelné sousto v přeneseném slova smyslu". Takže: auto, dům, dědictví, nevydařený obchod nebo prohraný soudní spor. 

Ale pořád reagujeme biologicky "archaicky", jako by to stále byl ten nestravitelný kus potravy, který nám způsobil tento "ošklivý nestravitelný konflikt".

Něco podobného se děje v ženském prsu: (biologický smysl: ve fázi ca). 
Když žena pravačka utrpí konflikt ve vztahu matka/dítě, pak jí v levém prsu naroste nádor mléčné žlázy, tj. zmnoží se tkáň mléčné žlázy v prsu. Biologický smysl spočívá jednoznačně v tom, pomoci kojenci, který nyní např. v důsledku nehody prožívá poruchu vývoje, tím, že dostane více mateřského mléka. Organismus matky se tak snaží kompenzovat vzniklé škody. Dokud tedy konflikt trvá, roste tzv. nádor mléčné žlázy, tj. přetrvává zvýšená tvorba mléka. Teprve v okamžiku, kdy je dítě opět zcela v pořádku, dochází k vyřešení konfliktu, tj. dochází k zastavení růstu tumoru mléčné žlázy. Později po odbourání zůstane kaverna (dutina). Může vypadat buď jako prázdný prostor více či méně naplněný tekutinou, nebo jako jakási ztenčená oblast, jako třeba houba nebo švýcarský sýr. V každém případě se prsa do značné míry vrátí do podoby, kterou měla dříve, jsou také funkčně neporušená, a to jak z hlediska současného kojení, tak z hlediska schopnosti kojení v budoucnu. Samozřejmě, že tyto procesy obvykle u žen v tzv. civilizovaných zemích většinou probíhají mimo období kojení.

Pokud moderní civilizovaná žena utrpí konflikt ve vztahu s matkou/dítětem v době, kdy již nekojí, pak také roste nádor mléčné žlázy a napodobuje účel touhy dát více mléka kojenci, které je přítomno sice jako dítě, ale většinou již ne jako kojenec.

Anders beim Wasser- und Flüssigkeitskonflikt (Großhirn-Mesoderm), hier sehen wir in der konflikt-aktiven Phase eine Nekrose im Nierengewebe und gleichzeitig ist auch immer der Blutdruck erhöht, der aber den Sinn hat, das durch die Nekrose gebildete Loch im Nierengewebe funktionell zu kompensieren, damit ausreichend Urin und Harnstoff ausgeschieden werden kann. In der pcl-Phase bildet sich von der Nekrose der Niere aus eine Ausstülpung, die mit Flüssigkeit gefüllt ist.

inak je tomu u konfliktu s vodou či tekutinou (nový mesoderm), kde v konflikt-aktivní fázi vidíme nekrózu v tkáni ledviny a zároveň je vždy zvýšený krevní tlak. Jeho účelem ale je funkčně kompenzovat defekt v ledvině vzniklý nekrózou, aby mohlo dojít k vylučování dostatečného množství moči a močoviny. Ve fázi pcl se z nekrózy ledviny vytvoří výčnělek, který je naplněný tekutinou. Tomu říkáme ledvinová cysta. Uvnitř cysty nyní dochází k silné proliferaci buněk, na jejímž konci, po 9 měsících, se místo tekutiny vytvoří pevná buněčná tkáň s vlastním systémem krevních cév. Během této doby je cysta "přirostlá" k okolí, ale později, když induruje (ztuhne), se sama oddělí.

Zde biologický smysl spočívá ve fázi pcl, tedy v trvalém zvětšení, a to jak parenchymu, tak funkce na konci fáze hojení. Proč to matka příroda dělá právě takto, zatím úplně nechápeme. Je možné, že opravdové parenchymatózní a funkční zvětšení orgánu, které má být trvalé, není možné vytvořit "ve spěchu", jako je tomu v případě rychlé mitózy "jednorázových buněk", protože na nich tak úplně nezáleží. Neboť tyto buňky jsou určeny pouze na krátkou dobu a poté mají být stejně odbourány.

U karcinomů řízených z mozkové kůry je biologický smysl opět ve fázi ca, ale na rozdíl od proliferace buněk v orgánech řízených starým mozkem, zde dochází k opaku, a sice k atrofii dlaždicového epitelu sliznice, která je pak ve fázi hojení znovu vybudována.

Protože však o tom doposud nikdo nic nevěděl, byly restituce či obnova tkání v oblasti nekróz a vředů v pcl-fázi označovány také jako rakovina nebo sarkom, protože při tom také dochází k množení buněk (velké buňky a velkými jádry) – ovšem za účelem hojení. Nyní můžeme porozumět tomu, proč jsme dosud nemohli pochopit vznik rakoviny, dokud jsme nechápali tyto souvislosti a především evoluční mechanismus vzniku našich biologických konfliktních programů. La medicina sagrada (jak říkají Španělé) všechno obrátila, nic už neplatí, kromě faktů.

Ale nejen každý smysluplný biologický speciální program má svůj biologický smysl, ale také kombinace takových SBS-ů ve smyslu schizofrenní konstelace opět má velmi specifický biologický smysl, takříkajíc "přesahující smysl". Není tím míněno nic transcendentálního, ideologického nebo spirituálního, ale skutečnost, že matka příroda má zjevně možnost, nebo se naučila, ve zdánlivě bezvýchodných situacích (např. při psychózách) takřka otvírat zcela nové dimenze, díky nimž má jedinec stále šanci tuto nelehkou situaci znovu zvládnout. Také zde Germanische Heilkunde® otevírá nové dimenze smysluplné terapeutické péče.

S 5. biologickým přírodním zákonem se Germanische Heilkunde ® konečně stala kompletní. Je to kvintesence neboli quinta essencia. My lidé můžeme nyní ve vší skromnosti poprvé vidět a dokonce pochopit, že nejen celá příroda je uspořádaná, ale že i každý jednotlivý děj v ní má smysl, a to i v rámci celku. A že procesy, které jsme doposud nazývali "nemocemi", nebyly nesmyslnými poruchami, které by čarodějovi učni museli opravovat. Naopak s údivem vidíme, že to všechno vůbec nebylo nesmyslné, zhoubné či patologické.

Copyright by Dr. med. Ryke Geerd Hamer