Zárodečné listy
dosud jsme netušili, jak jsou důležité!

Embryologové obecně rozdělují embryonální vývoj do tří tzv. zárodečných listů: entoderm, mezoderm a ektoderm, které se vytváří již na počátku vývoje embrya a z nichž se vyvíjejí všechny orgány. Každou buňku, každý orgán v těle lze přiřadit k jednomu z těchto zárodečných listů.

O tyto zárodečné listy se v tradiční medicíně nikdo zvlášť nezajímal. Netušili jsme, jak jsou důležité. Je to zároveň důvod, proč se dosud nepodařilo vnést systém do procesu vzniku rakoviny.

Třetí biologický přírodní zákon Germanische Heilkunde®, „Ontogeneticky podmíněný systém SBS-ů, rakoviny a ekvivalentů rakoviny“, tzv. kompas Germanische Heilkunde®, oproti tomu řadí všechny tzv. nemoci podle jejich příslušnosti k zárodečným listům.

Pokud totiž všechny tyto různé nádory, otoky a vředy seřadíme podle embryonálního vývoje, resp. podle kritérií jednotlivých zárodečných listů, zjistíme, že nemoci s příslušností ke stejnému zárodečnému listu (u středního zárodečného listu se ještě dále rozlišuje mezi řízením z mozečku a řízením z ložiska nového mozku) vykazují i další vlastnosti a specifika. Ke každému z těchto zárodečných listů totiž z vývojového hlediska patří určitá část mozku, určitý druh obsahu konfliktu, konkrétní lokalizace v mozku, zcela specifická histologie, specifičtí mikrobi související s daným zárodečným listem, a navíc má každá tzv. nemoc, ve skutečnosti Smysluplný biologický speciální program přírody (SBS), také vývojově pochopitelný biologický smysl.

Buňky, resp. orgány, které se vyvinuly z vnitřního zárodečného listu, mají svá relé, odkud jsou řízeny, v mozkovém kmeni, nejstarší části mozku. I zde jsou jednotlivá relé spořádána, protože začínají vpravo dorzálně onemocněními úst, nosohltanu a následně se řadí proti směru hodinových ručiček analogicky s průběhem zažívacího traktu, končí konečníkem a močovým měchýřem.

Histologicky jsou všechny tyto nádory adenokarcinomy, a to bez výjimky. Orgány patřící k tomuto zárodečnému listu v případě rakoviny vykazují množení buněk s tvorbou kompaktních tumorů, adenokarcinomů. Jedná se např. o játra, střeva, plíce (tzv. okrouhlá ložiska na plicích).

Všechny buňky, resp. orgány, které se vyvinuly z vnějšího zárodečného listu, mají své řídící centrum v mozkové kůře velkého mozku, nejmladší části našeho mozku. V případě rakoviny zde dochází k úbytku buněk v podobě vředů, ulcerací nebo ke ztrátě funkce na organické úrovni, což je např. cukrovka nebo ochrnutí.

U středního zárodečného listu rozlišujeme starší a mladší skupinu. Buňky, resp. orgány, které patří do starší skupiny středního zárodečného listu, mají svá relé v mozečku, tedy patří ještě do starého mozku, a proto zde v případě rakoviny v konflikt-aktivní fázi dochází k tvorbě kompaktních tumorů, adenoidních karcinomů: např. karcinom mléčné žlázy, melanom, mesoteliomy perikardu, pleury a peritonea.

Buňky, resp. orgány, které patří do mladší skupiny středního zárodečného listu, mají svá řídící centra v ložisku velkého mozku a v případě rakoviny v konflikt-aktivní fázi zde vzniká nekróza, tedy úbytek tkáně. Jde např. o kosti, slezinu, ledviny nebo vaječníky.

Čtvrtý biologický přírodní zákon Germanische Heilkunde®, „Ontogeneticky podmíněný systém mikrobů“, přiřazuje ke třem zárodečným listům také mikroby. Ke každé skupině orgánů z určitého zárodečného listu patří konkrétní mikrobi, kteří s tímto zárodečným listem souvisí. Spolu s naprogramováním našich orgánů v jednotlivých částech našeho počítače-mozku byli totiž naprogramováni i naši věrní spolupracovníci, mikrobi.

Z toho vyplývá:

• že nejstarší mikrobi, houby a houbové bakterie (mykobakterie) jsou k dispozici pro entoderm a mozečkem řízený mesoderm, tedy pouze pro orgány řízené starým mozkem,
• že bakterie patří k mesodermu a všem orgánům, které z něj byly vytvořeny,
• že viry, pokud vůbec existují, které v přísném slova smyslu nejsou skutečnými mikroby, tedy nejsou živými organismy, patří výhradně k ektodermu, resp. k orgánům řízeným mozkovou kůrou. Mají údajně velikost jedné až tří tisícin velikosti bakterie, ale zatím jde pouze o hypotézu.

„Příslušnost“ v tomto smyslu znamená, že každá ze skupin mikroorganismů „zpracovává“ pouze určité skupiny orgánů, které vývojově pocházejí ze stejného zárodečného listu. Výjimkou je pouze „hraniční oblast“ mesodermálních orgánů řízených mozečkem, kde působí jak mykobakterie (převážně), tak (méně často) bakterie, které obvykle patří k mesodermálním orgánům řízeným z ložiska nového mozku.

Okamžik, od kterého mohou mikroby začít „pracovat“, nezávisí, jak jsme dosud mylně předpokládali, na vnějších faktorech, ale je určován výhradně naším mozkem.

2. biologický přírodní zákon Germanische Heilkunde®, „Zákon o dvoufázovém průběhu všech nemocí v případě vyřešení konfliktu“, také říká, že všechny mikroby bez výjimky pracují výhradně v hojivé fázi (fázi pcl). Začínají tedy pracovat s momentě vyřešení konfliktu a přestávají s koncem fáze pcl.

Hojivá fáze je u jednotlivých tří zárodečných listů také velmi odlišná. S počátkem pcl-fáze dochází v orgánech řízených starým mozkem k odbourávání nádorů prostřednictvím specifických mikrobů, zatímco u orgánů řízených z velkého mozku dochází k obnově tkání v oblasti nekróz a vředů za pomoci virů (?) a bakterií. Tento proces je doprovázený otokem. Všechny mikroby jsou více či méně specializované jak z hlediska orgánů, v nichž působí, tak i z hlediska způsobu, jakým pracují.

Čím výše stoupáme ve fylogenetickém vývoji, tím jsou také programy našeho mozku vyspělejší a složitější. Od nejstarších archaických programů mozkového kmene, přes o něco složitější obsahy konfliktů u mozečku, přes podstatně složitější konflikty ložiska velkého mozku, až po konflikty mozkové kůry.

DHS (Dirk Hamer Syndrom) představuje nejen akutní dramatický konfliktní šok, který nás zastihl nepřipravené, tzv. „stojící na špatné noze“, ale v tom stejném okamžiku se zároveň vše naprogramuje. V okamžiku DHS-u vzniká v mozku Hamerovo ohnisko (HH), tzv. konfigurace střeleckého terče, a zároveň části orgánů, které s tímto HH korespondují, reagují způsobem odpovídajícím zárodečnému listu, z nějž pocházejí. Buď dochází k množení buněk nebo k jejich zániku, tedy k vzniku defektů tkáně, vředů (na kůži či sliznici) či k poruchám funkce, u tzv. ekvivalentů rakoviny. Vše ostatní, co není rakovina, je ekvivalentem rakoviny, procesem podobným rakovině. Jsou to tedy všechny tzv. „nemoci“, myšleno z pohledu medicíny. Avšak tento pojem „nemoc“ vlastně znamená pouze buď jen konflikt-aktivní fázi, nebo hojivou fázi po vyřešení konfliktu.

Z lokalizace HH můžeme také velmi přesně zjistit, o jaký druh biologického konfliktu se jedná.

Od úrovně mozečku je důležité také to, zda je člověk pravák či levák, aby bylo možné určit, na které straně mozku pacient pracuje. Pro všechna relé mozečku a celého velkého mozku platí, že korelace mezi mozkem a orgánem je křížená. V mozkovém kmeni dominance pravé či levé ruky nehraje prakticky žádnou roli.

Každý SBS má také svůj biologický smysl, který je z evolučního vývoje pochopitelný a rovněž souvisí se zárodečným listem. Biologický smysl je nesmírně důležitý, je jedním z ústředních pilířů pro pochopení celé Germanische Heilkunde®.

Např. u parenchymu ledviny (konflikt vody nebo tekutin) je biologický smysl v hojivé fázi, kdy se ledvina v důsledku cysty zvětší, a díky zpevnění této cysty během 9 měsíců se ledvina stává podstatně funkčnější než předtím. Ztvrdlá, indurovaná, ledvinová cysta produkuje moč, indurovaná ovariální cysta produkuje estrogeny.

Jelikož to však dosud nebylo známo, byly restituce tkáně v oblasti nekróz a vředů v pcl-fázi také označovány za rakovinu nebo sarkom, protože při nich rovněž dochází k buněčnému dělení, (s velkými buňkami s velkými jádry), avšak za účelem hojení. 

Nyní už můžeme pochopit, proč jsme dosud nemohli porozumět procesu vzniku rakoviny, když jsme neznali tyto souvislosti, a především evoluční mechanismus vzniku našich biologických konfliktních programů.

Řešení hádanky spočívá v tom, že nyní můžeme do našich úvah zahrnout příslušnost k zárodečnému listu a lokalizaci mozkových relé specifických pro každý orgán. A hle, nyní nacházíme úžasný řád v systému rakovin a jejích ekvivalentů, které představují vždy jen jednu fázi. Zároveň k nim můžeme doplnit symptomy druhé komplementární fáze. Fascinující je, že nyní poprvé začínáme rozumět procesu vzniku tzv. onemocnění od jejich příčiny, chápeme je na všech úrovních (psychika-mozek-orgán) a přitom s úžasem zjišťujeme, že matka příroda vyvinula úžasný, dechberoucí systém, platný pro každý jednotlivý druh v celé rozmanité škále všech existujících druhů včetně člověka, považujícího se za vrchol stvoření.

La medicina sagrada (jak Španělé nazývají Germanische Heilkunde®) všechno obrátila naruby, nic už neplatí, kromě faktů. V budoucnu proto budeme muset věnovat zcela zásadní pozornost těmto dvěma velkým „skokům“ ve vývoji našeho poznání, které lze přirovnat k posunům mezi starověkem a středověkem a mezi středověkem a novověkem. Je to nakonec klíč k veškerému porozumění biologickým procesům a zákonům našeho organismu, stejně jako k porozumění biologicky nezbytným souvislostem mezi lidským organismem a vesmírem, jenž nás obklopuje.

Copyright by Dr. med. Ryke Geerd Hamer