3. biologický přírodní zákon
ONTOGENETICKY PODMÍNĚNÝ SYSTÉM
SMYSLUPLNÝCH BIOLOGICKÝCH SPECIÁLNÍCH PROGRAMŮ (SBS)
(SBS-rakovina a SBS-ekvivalenty rakoviny)

Embryologové obecně v embryonálním vývoji rozlišují tři tzv. zárodečné listy: entoderm, mezoderm a ektoderm, které se vytvářejí již na začátku vývoje embrya a z nichž jsou odvozeny všechny orgány. Každá buňka nebo orgán těla mohou být přiřazeny k jednomu z těchto tzv. zárodečných listů.

Germanische Heilkunde® proto řadí všechny tzv. nemoci podle příslušnosti k zárodečným listům. Pokud roztřídíme všechny nádory, otoky a vředy podle vývojového původu tkáně, podle zárodečných listů, pak zjistíme, že "nemoci" s příslušností ke stejnému zárodečnému listu vykazují také další společné vlastnosti a charakteristiky. (U středního zárodečného listu rozlišujeme ještě řízení z mozečku a z ložiska velkého mozku.)

Ke každému zárodečnému listu totiž vývojově patří určitá část mozku, typ obsahu konfliktu, lokalizace v mozku, specifický histologický obraz, určitá skupina mikrobů spojená s danou zárodečnou vrstvou, a navíc každá tzv. nemoc, ve skutečnosti "smysluplný biologický speciální programy přírody" má také svůj biologický smysl, který je možné pochopit z pohledu evoluční historie.

Buňky nebo orgány, které se vyvinuly z vnitřního zárodečného listu, mají svá řídící relé v mozkovém kmeni, nejstarší části mozku. I tam je jejich lokalizace uspořádaná, protože začínají vpravo dorzálně onemocněním úst a nosohltanu a poté se řadí proti směru hodinových ručiček podle průběhu gastrointestinálního traktu a končí esovitým tračníkem a močovým měchýřem. Histologicky jsou všechny bez výjimky adenokarcinomy. Orgány patřící k tomuto zárodečnému listu v případě rakoviny vykazují množení buněk a tvorbu kompaktních nádorů, adenokarcinomů. Jde např. o játra, střeva, okrouhlá ložiska v plicích atd.

Všechny buňky nebo orgány, které se vyvinuly z vnějšího zárodečného listu, mají svá řídicí centra v mozkové kůře velkého mozku, nejmladší části našeho mozku. V případě rakoviny u všech pozorujeme úbytek buněk v podobě vředů nebo ztrátu funkce orgánů, tedy např. cukrovku nebo ochrnutí apod. U prostředního zárodečného listu rozlišujeme starší a mladší skupinu.

Buňky nebo orgány, které patří do starší skupiny prostředního zárodečného listu, mají svá relé v mozečku. Stále tedy patří do starého mozku, a proto v případě rakoviny také tvoří v konflikt-aktivní fázi kompaktní tumory adenoidního typu např. v prsu, dále melanomy, nebo mesoteliomy v perikardu (osrdečníku), v pleuře (pohrudnici) nebo v peritoneu (pobřišnici).

Buňky nebo orgány, které patří do mladší skupiny prostředního zárodečného listu, mají svá řídící centra v ložisku velkého mozku a v případě rakoviny v konflikt-aktivní fázi dělají nekrózu nebo úbytek tkáně či úbytek buněk, např. v kostech, ve slezině, v ledvinách či ve vaječnících.

Čím výše jsme pokročili ve fylogenetické evoluci, tím vyvinutější a komplikovanější se staly také programy našeho mozku. Od archaických nejstarších programů našeho mozkového kmene, přes poněkud komplikovanější konfliktní obsahy mozečku, k již podstatně komplikovaným programům ložiska velkého mozku, až po kortikální konfliktní obsahy, které jsou řízeny naší mozkovou kůrou.

Původně byla rakovina chápána jako skutečný nádor s výraznou proliferací buněk. Předpokládalo se, že buňky nádoru se mohou odloučit a tvořit dceřiné nádory v jiných částech těla, tzv. "metastázy". Ty ale ve skutečnosti neexistují. Metastázy jsou vždy sekundární nebo terciární konflikty, zpravidla iatrogenní, tedy lékařsky způsobené.

Pokud je dnes pacientovi tzv. školní medicínou diagnostikována „rakovina“, většina pacientů to rovněž prožívá jako zdrcující šok, který pak může okamžitě vyvolat další panické konflikty a tím i nové druhy rakoviny, které jsou pak konvenční medicínou považovány za tzv. metastázy.

Pohádka o metastázách je neprokázaná a neprokazatelná hypotéza. Protože dosud žádný vědec nenašel rakovinnou buňku v arteriální krvi tzv. pacienta s rakovinou. Tam by však musely být nalezeny, pokud by měly doputovat až do periferie, do okrajových částí těla.

Také skutečnost, že rakovinové buňky se během své cesty krví, která nebyla nikdy prokázaná, změní tak, že např. rakovinová buňka tlustého střeva, která ve střevě tvořila kompaktní květákovitý tumor, najednou migruje do kosti, kde se promění v úbytek kostní hmoty, je čiré šílenství a středověký dogmatismus. O tom, že se jedná o druhý nebo dokonce třetí karcinom, není sporu.

V konvenční medicíně se již nikdo nezajímá o tzv. zárodečné listy. Nikdo netuší, jak jsou důležité. A to je vlastně důvod, proč nikdy nebylo možné do procesu vzniku rakoviny zavést jakýkoli systém. V učebnicích budoucnosti se proto tzv. nemoci nebudou již řadit podle oborů tak jako dosud, ale podle příslušnosti k zárodečným listům. Toto uspořádání je přirozené biologické řazení tzv. nemocí neboli speciálních programů přírody.

Všechny naše biologické konflikty můžeme klasifikovat z hlediska evoluční historie. Víme, kdy byly určité specifické druhy chování v evoluční historii vyvinuty a naprogramovány.

A proto tedy nemáme jen orgány a oblasti mozku, které k sobě patří, ale i konflikty, které jsou evolučně propojené. Všechny mají stejné histologické chování buněk a v hojivé fázi u nich nacházíme vždy stejné mikroby.

Copyright by Dr. med. Ryke Geerd Hamer