Hamerova ohniska
aneb jak se jejich objevem mění celá medicína

Tento pojem ve skutečnosti pochází od mých protivníků, kteří tyto mnou objevené útvary v mozku pohrdavě nazývali "komická Hamerova ohniska".

Pouhý rok po objevu Germanische Heilkunde®, tedy v roce 1982, se mi podařilo najít už předpokládané Hamerovo ohnisko (HH) obrovských rozměrů u pacienta s revírním konfliktem v hojivé fázi (pcl) a srdečním infarktem v epileptoidní krizi. Od té doby jsem věděl, že neexistují žádné mozkové nádory, ale že všechny tyto jevy musí souviset s léčebnou fází biologického konfliktu.

Protože již tehdy byl objevený zákon dvoufázového průběhu nemocí, věděl jsem, že ke každému takovému procesu ve fázi hojení, patří také proces aktivního konfliktu. Radiologové to však nepřijali: "Pane Hamere, my tam nic nevidíme."

Jelikož jsem neměl vlastní CT přístroj, neměl jsem také možnost provádět systematická vyšetření. Mohl jsem se dostat jen k tomu, co "odpadlo pánům od stolu " a to nebylo mnoho. Navíc v případech rakoviny (a na to jsem se tehdy samozřejmě zaměřoval, protože jsem věřil, že jsem objevil pouze mechanismy vzniku rakoviny) nebylo ještě běžné, provádět vyšetření mozku počítačovou tomografií (CT).

Viděl jsem mnoho Hamerových ohnisek, ale nedokázal jsem k nim přiřadit žádnou rakovinu. Jednalo se například o motorická, senzorická a post-senzorická relé v mozku, která na orgánové úrovni nezpůsobují rakovinu, ale v nanejvýš představují ekvivalent rakoviny. S těmito „nemocemi“ jsem ovšem vůbec nepočítal, pouze s RAKOVINOU.

Začal jsem tedy nejdříve dávat dohromady topografii Hamerových ložisek v mozku. Bylo to velmi obtížné, protože pokud bylo něco na mozku vidět, mohl to být i starý, dříve proběhlý proces, který už neměl nic společného se současným konfliktem pacienta.

Nalezl jsem také rozsáhlé konflikty s podobným konfliktním obsahem, o nichž nyní vím, že jediným HH zasáhly více relé. Pacient tedy utrpěl jeden nebo několik konfliktů s různými konfliktními obsahy a tyto všechny konflikty udeřily ve stejné sekundě DHS-u a spojily se v jednom velkém Hamerově ohnisku.

Kromě toho existovali i pacienti, kteří měli vícero HH ve zcela odlišných částech mozku současně. Všechna tato ohniska však měla jedno společné: musela se nacházet v hojivé fázi, když pacient měl všechny příznaky pcl fáze.

Ale pro všechna tato Hamerova ohniska v hojivé fázi musela v mozku existovat také nějaká struktura, která by odpovídala těmto konfliktům v aktivní fázi, a která by se dala zobrazit nějakým přístrojem.

Někdy jsem viděl takové kruhy ve tvaru střeleckého terče nebo půlkruhové struktury. Také se stalo, že pacient měl obrovský nádor a na CT vyšetření mozku se "nic" nenašlo. Jiní měli malý nádor, který byl ve fázi hojení a v mozku se našlo rozsáhlé Hamerovo ohnisko.

Hamerova ohniska nebo konfigurace střeleckých terčů byly radiology vždy mírně zesměšňovány a mylně interpretovány jako kulaté artefakty. Pokud se však u nich později vyvinul edém a staly se z nich tzv. "mozkové nádory", radiolog se obvykle již neobtěžoval zjišťovat, zda tento domnělý tumor mozku byl již dříve viditelný jako konfigurace střeleckého terče, tj. jako Hamerovo ložisko v konflikt-aktivní fázi.

Spolupráce radiologů byla prakticky nulová.

Řada z nich měla ozařovací přístroj a prováděla tzv. rentgenovou radioterapii. A takoví bývalí kolegové si nemohli dovolit věřit, že moje výsledky jsou vůbec možné.

Jiní mi také na rovinu řekli (v té době nemělo CT přístroj ještě příliš mnoho radiologů), že od chvíle, kdy by uznali Hamerovu "teorii" za možnou, nedostali by z klinik ani jednu objednávku. Protože pokud u nich bylo prováděno CT mozku, bylo to většinou právě k detekci "nádoru mozku" nebo "mozkových metastáz".

Nezbylo mi tedy nic jiného, než jít cestou každého vědce a jako správný řemeslník s 99% úsilím a 1% inspirací porovnat všechny dosažitelné počítačové tomografie mozku, včetně souvisejících nebo pravděpodobně přidružených orgánových nálezů, s jinými CT mozku, které zase měly jiné orgánové nálezy.

Na počátku byla ještě jedna potíž, že jsem neuměl rozlišovat mezi dominancí pravé a levé ruky u pacienta, takže, jak teď zpětně vím, bych se býval mýlil ještě častěji, kdybych byl nevycházel vždy od orgánu. Protože od orgánu k mozku nebo od mozku k orgánu je souvislost vždy jednoznačná. Ovšem ve vztahu mezi psychikou a mozkem nebo mozkem a psychikou je důležitá dominance levé či pravé ruky.

Příklad: Hemoroidy bude mít buď pravoruká žena při konfliktu ztráty identity ve fázi hojení, nebo levoruký muž s konfliktem zlosti o revír, rovněž v hojivé fázi. Pokud tedy vidím Hamerovo ohnisko s edémem v určitém místě v levém spánkovém laloku, tak pacient musí mít vždy hemoroidy, tedy vřed dlaždicového epitelu rekta v hojivé fázi. Naopak, pokud má pacient rektální vředy ve fázi hojení, tedy hemoroidy, pak má vždy na tomto místě v levém spánkovém laloku Hamerovo ohnisko v hojivé fázi.

Nakonec se mi na základě mnoha set, později mnoha tisíc počítačových tomografií mozku podařilo, naučit se rozlišovat mezi rakovinami a rakovinovými ekvivalenty a být schopen určit správnou lokalizaci či odpovídající topografii vzhledem k orgánu.

Přesto však zůstal spor o tzv. prstencové artefakty, které se sice občas vyskytují (tzv. umělé chyby přístrojů), které jsem ale v zásadě již tehdy vehementně zpochybňoval, respektive jsem je považoval za Hamerova ohniska v konflikt-aktivní fázi.

Po podpisu protokolu firmy Siemens v roce 1989 byla tato diskuse o údajných artefaktech definitivně u konce. Byla to fakta!

Pouze jednou jeden radiolog řekl, že tyto střelecké terče viděl také na orgánech a že to opravdu musely být artefakty.

Od té chvíle se ve mně probudil živý zájem o takové konfigurace střeleckých terčů na orgánech a začal jsem je systematicky zkoumat. Zjistil jsem, že v kompaktních orgánech, které můžeme zobrazit na CT, jako jsou játra, slezina, parenchym ledviny, kosti atd., se konfigurace střeleckých terčů skutečně vyskytují, ale většinou jsou viditelné jen na začátku, respektive u kostí jsou viditelné teprve později, když kost rekalcifikuje.

Vyplynula z toho pozoruhodná skutečnost, že mozek a orgán spolu zřejmě v konfiguracích střeleckých terčů korespondují, a že tyto střelecké terče mají na orgánech také určitý vývoj. Například v játrech vidíme klasickou konfiguraci střeleckého terče pouze v počáteční fázi karcinomu. Později solitární karcinom jater na tomografii ztmavne a terče již nejsou viditelné. Při přirozeném hojení tuberkulózou však vidíme naznačené vápenaté kruhy, zejména pokud nedošlo k vytvoření úplné kaverny, tedy k dutiny v játrech.

Když se na to podíváte správně, tak na jedné straně máme nám všem známý mozek v hlavě a na druhé straně jsou buňky orgánů, z nichž každá má buněčné jádro. Všechny buňky orgánů jsou vzájemně propojeny a také každé buněčné jádro, jakýsi mini-mozek, je také propojeno se všemi mini-mozky těla. Soubor těchto mini-mozků můžeme považovat za takový druhý mozek. To by však znamenalo, že v případě biologického konfliktu by oblast v mozku v hlavě, kterou nazýváme Hamerovo ohnisko, korespondovala s určitou oblastí orgánového mozku, kterou jsme dříve nazývali rakovina nebo ekvivalent rakoviny nebo orgánová změna. Například v případě smyslového podnětu dodává orgánový mozek informace mozku v hlavě a naopak v případě motorické odpovědi mozek v hlavě předává informace a příkazy orgánovému mozku.

Ale co tedy jsou všechna ta Hamerova ohniska v mozku, která

• pokud jsou jasně viditelná, tj. jsou již ve fázi hojení, jsou neuroradiology označovaná za mozkové nádory nebo mozkové metastázy;
• jsou-li méně zřetelně viditelná, způsobují všeobecnou bezradnost;
• pokud vykazují velmi silný perifokální edém a Hamerovo ložisko lze snadno obarvit kontrastní látkou, bývají považovaná za rychle rostoucí mozkové nádory;
• pokud je přítomen velký otok, ale Hamerovo ohnisko není viditelné (jak je tomu většinou u Hamerových ohnisek v ložisku mozku), opět způsobují všeobecnou bezradnost;
• pokud se nacházejí v mozkové kůře, jsou mylně interpretována jako nádory mozkových blan. Všechna jsou ale v zásadě stále jen tím jediným:

a sice pouze různými stádii vývoje jednoho Hamerova ohniska!

Ale, mozkovými nádory určitě ne!

Mozkové nádory z definice neexistují, protože mozkové buňky se nemohou po narození již dělit, a to ani v situacích, které byly dosud mylně interpretovány jako mozkové nádory. Zkrátka za žádných podmínek.

Co se může množit, je neškodná glie, pojivová tkáň mozku, která má přesně stejnou funkci jako pojivová tkáň našeho těla. Tato světlá Hamerova ohniska zahuštěná gliovou tkání jsou výsledkem reparačních mechanismů organismu, tedy důvodem k radosti místo strachu nebo dokonce k operaci mozku.

Gliové buňky se však neukládají pouze při reparaci HH, ale všude tam, kde je třeba v mozku něco opravit nebo zajizvit (např. i po operaci!). Ukládání gliových buněk, které později způsobí, že HH bude vypadat na CT s kontrastní látkou bíle, probíhá podél prstenců střeleckých terčů, jak je jasně vidět na mnoha příkladech. Operovaný mozek, stejně jako mozek jiným způsobem poraněný, nemůže však později už nikdy vibrovat v základním rytmu.

Od začátku hojivé fáze může být Hamerovo ohnisko obarveno kontrastní látkou. Obarvení je možné díky výrazně zvýšenému metabolismu v oblasti HH a díky ukládání gliové tkáně, která slouží k reparaci změněného ohniska.

"Střelecký terč" tedy znamená, že Hamerovo ohnisko je v konflikt-aktivní fázi.

Při DHS-u se odpovídající řídící relé v mozku zvýrazní, tj. tvoří se ostré kruhy, také říkáme soustředné kruhy, které vypadají jako střelecké terče. Toto místo se neobjevuje nahodile, ale je to CT relé, které ve vteřině DHS-u jedinec asociativně spojí s odpovídajícím obsahem konfliktu. V té samé vteřině DHS-u je orgán korelující s tímto HH postižen rakovinou .

Jak konflikt postupuje, tak se také zvětšuje HH v mozku, tj. je postižena stále větší oblast nebo se oblast, která byla již jednou postižena, intenzivněji mění. Současně postupuje i rakovina orgánu, tj.

• zvětšuje se nádor v důsledku skutečného dělení buněk – u orgánů z vnitřního zárodečného listu jakož i u orgánů ze středního zárodečného listu řízených mozečkem,
• „zvětšuje se“ nekróza – u orgánů ze středního zárodečného listu řízených z ložiska nového mozku,
• rozšiřují se vředy, v důsledku mnoha malých vředů – u orgánů z vnějšího zárodečného listu.

Jakmile tedy na CT v určitém relé vidíme konfiguraci střeleckého terče, víme, že v tomto relé probíhá speciální program, tj. organismus byl v případě tohoto konfliktu, této oblasti mozku a tohoto orgánu "zaskočen na špatné noze" a zapnul speciální program.

Tento speciální program zajišťuje, že se organismus dokáže vyrovnat s nenadálou situací, která mohla zasáhnout nejen pacienta jako jednotlivce, ale také například jeho biologickou skupinu (společenství, rodinu atd.).

Dokud však v Hamerově ohnisku přetrvává speciální program ve formě konfigurace střeleckého terče, tj. v konflikt-aktivní fázi, je mozkové relé značně pozměněno. V důsledku trvalé sympatikotonie, která je v zásadě něco plánovaného (je to prostě dobrá věc), jsou nyní poškozeny komunikační dráhy hlavových nervů, rovněž je rakovinou zvětšený, zmenšený či pozměněný tělesný orgán, aby se jedinec vyrovnal se specifickou novou neočekávanou situací.

Aktivita konfliktu, tj. konfigurace střeleckého terče v mozku, trvá tak dlouho, dokud není konflikt vyřešen. V mozku mají samozřejmě obě fáze svá HH na stejném místě, ale v jiné podobě:

• v konflikt-aktivní fázi vždy s ostře vyznačenými kruhy jako tzv. konfiguraci střeleckého terče,
• v hojivé fázi je Hamerovo ohnisko oteklé, edematizované.

Edém nejvnitřnějšího prstence nazýváme "intrafokální edém", edém kolem vnějšího prstence se nazývá "perifokální edém".

Až do konce konflikt-aktivní fáze se zdá, že se v Hamerově ohnisku neděje nic vzrušujícího, alespoň co se CT týče. Skutečnost je však zcela jiná, protože škody můžeme posoudit až poté, co je konflikt vyřešen. Teprve pak můžeme vidět celý rozsah změn.

Přesně na začátku fáze hojení začíná organismus opravovat škody způsobené tímto speciálním programem –

• ať se jedná o proliferaci buněk na tělesném orgánu,
• ať se jedná o redukci buněk v tělesném orgánu
• a samozřejmě postižené mozkové relé.

Pokud však je v této fázi současně aktivní konflikt uprchlíka se zadržováním vody ve sběrných kanálcích ledviny, tzv. SYNDROM, pak je nadbytek vody ukládán nejen v příslušném orgánu, tzn. orgán je neobvykle oteklý, ale i v přidruženém mozkovém relé dochází k obrovskému zadržování vody s obrovským otokem. Ale to nemá nic společného s konfliktní masou, to je prostě "syndrom".

Reparace prostřednictvím ukládání glie má obecně tu výhodu, že Hamerovo ohnisko je opět zcela biologicky uzdraveno, tj. HH je po reparaci opět plně funkční za pomoci gliových buněk, takže mozek pak může opět vibrovat v základním rytmu.

Cenou za to je fáze hojení, reparace na psychické, mozkové a orgánové úrovni, abychom se opět dostali do co nejlepšího stavu, jako byl předtím. Pouze tehdy, když je fáze hojení dokončena na všech třech úrovních, teprve tehdy se organismus může skutečně vrátit do normálu. Tkáň Hamerova ohniska je však od té doby více rigidní, není již tak elastická. To má tu nevýhodu, že v případě opakování konfliktu (na stejném místě) pak může dojít k prasknutí (cystě) mozkové tkáně. Na konci fáze hojení, tj. i díky tzv. "fázi močení", dochází ke spontánnímu ústupu, resp. vyloučení otoku.

Jak víme, Hamerova ložiska, tedy tyto neškodné gliomy, byla dosud označována za "mozkové nádory" (např. astrocytomy, oligodendrogliomy, glioblastomy atd.) nebo "mozkové metastázy", protože se na CT mozku dogmaticky hledaly pouze mozkové nádory a metastázy, nikoli CT relé našeho mozku.

Ve skutečnosti šlo o vyléčená a zahojená Hamerova ohniska.

Ale ani dnes o tom nechceme absolutně nic vědět, protože by to celou takzvanou školní medicínu s jejími 5000 hypotézami postavilo na hlavu.

Copyright by Dr. med. Ryke Geerd Hamer