Dominance pravé/levé ruky
a její význam v Germanische Heilkunde®

Velmi důležitým kritériem v Germanische Heilkunde® je dominance prav/levé ruky pacienta, protože bez jejího určení nelze v Germanische Heilkunde® vůbec pracovat. Stejně jako musíme vědět, kolik je pacientovi let, jakého je pohlaví a zda je třeba zohlednit nějaké jeho  hormonální zvláštnosti nebo zásahy (antikoncepci, odstranění vaječníků/ozařování vaječníků, chemoterapie, příjem hormonů, menopauza atd.), musíme také vědět, zda je pacient pravák nebo levák.

Každý to může u sebe zjistit sám:

Tleskáte-li jako při potlesku v divadle, tak ruka ležící nahoře je vedoucí, tedy určuje dominanci. Pokud je nahoře pravá ruka, pak jste pravák a naopak, pokud je nahoře levá ruka, pak jste levák (z pohledu řízení orgánů z mozku).

Tento test je velmi důležitý pro zjištění, na které mozkové hemisféře člověk pracuje, protože existuje mnoho přeučených leváků, kteří se považují za praváky. Obvykle si však uvědomují, že určité důležité věci, které praváci mohou dělat pouze pravou rukou, mohou oni dělat pouze levou rukou. Mnozí se např. naučili psát pravou rukou, a proto si myslí, že jsou praváci.

Dominance pravé/levé ruky má význam od úrovně starého mesodermu. Od starého mesodermu dále je důležitá, zatímco v mozkovém kmeni nehraje prakticky žádnou roli. To znamená, že se začátkem prvního buněčného dělení začíná vývoj řídící oblasti "mozeček" a tím i diferenciace na praváka a leváka. "Stranovost" totiž vidíme teprve u orgánů řízených z mozečku, a částečně také z přechodové oblasti mezi mozkovým kmenem a mozečkem (angulus pontocerebellaris).

Z tohoto důvodu pro všechna relé mozečku a celého velkého mozku platí, že inervace z mozku k orgánu je zkřížená. Přesto se mozečková relé a relé velkého mozku od sebe liší, i když stranovost platí pro obě stejným způsobem.

V mozečku udeří konflikty na orgánu striktně podle obsahu konfliktu. To znamená, že mozečkové strany jsou vždy vázané na téma konfliktu.

Konflikt starost o matku/dítě udeří v ženy pravačky v mozečku vždy vpravo laterálně. Je tím postižena mléčná žláza levého prsu. A to i v případě, že dojde ještě k dalšímu následnému konfliktu typu starost o matku/dítě, např. kvůli dalšímu dítěti nebo ve vztahu k vlastní matce.

Ovšem i zde může dojít k určitým odlišnostem; např. když matka nebo otec své dospělé dítě již nevnímají jako "dítě" nebo pouze zčásti, třeba když mají vysloveně nepřátelské vztahy.

Také v ložisku velkého mozku jsou obsah konfliktu a orgánové postižení propojené. Při všech motorických obrnách, při postižení skeletu, či při senzorických poruchách hraje roli dominance pravé/levé ruky postižené osoby:

• Například u praváků mají všechny svaly na pravé straně těla co do činění s partnery, zatímco svaly na levé straně těla mají vztah k dětem nebo k vlastní matce.
• U leváků mají všechny svaly na levé straně těla co do činění s partnerem a ty na pravé straně s dětmi nebo vlastní matkou.

V případě oboustranné paralýzy byly v DHS-u prožity oba typy konfliktů, přinejmenším v myšlenkách.

Jedinou výjimkou jsou ty situace, při nichž je určitý sval postižen lokálně, např. když je někdo při nehodě zaklíněn za nohu bezpečnostním pásem auta a přitom se tvrdě udeří do hlavy. Ale naše normální kosterní příčně pruhované svaly a normální senzorika naší kůže jsou jinak jednoznačně přiřazeny na jedné straně konfliktům matka/dítě a na druhé konfliktům s partnery.

U revírních konfliktů řízených z kůry velkého mozku již není vztah mezi mozkovým relé a orgánem tak jednoznačný jako v mozečku. Protože jsou orgány v revírních oblastech jen částečně párově upořádané, rozhoduje dominance pravé/levé ruky a situace v okamžiku konfliktu o tom, které relé v mozku se nyní může stát HH , a který orgán je pak postižen. Od orgánu k mozku nebo od mozku k orgánu je korelace vždy jednoznačná. Pouze ve vztahu mezi psychikou a mozkem nebo mozkem a psychikou je dominance důležitá, protože rozhoduje o lokalizaci konfliktu v mozku, a tedy také o tom, jakými "nemocemi" mohou pacienti při určitém konfliktu trpět.

Rozhodují také například o tom, při jakém konfliktu máme počítat s depresí. Je to např. u ženy levačky, která prožije konflikt sexuální frustrace (ženská reakce). Naopak u ženy pravačky to může nastat pouze krátce před menopauzou nebo těsně po ní, tedy v případě tzv. "hormonálního patu". Potom také u velmi jemného muže praváka, který je sotva ještě schopen prožít revírní konflikt, tedy také v hormonálním patu, dále u muže leváka, který už nereaguje mužsky, ale reaguje žensky, tedy při konfliktu s ženskou reakcí sexuální frustrace, rovněž v hormonálním patu.

V Germanische Heilkunde® chápeme po pojmem "hormonální pat" situaci, kdy je u pacienta hladina ženských a mužských hormonů  téměř v rovnováze, jen s velmi mírnou převahou ženské nebo mužské složky.

Vzhledem k tomu, že revírní oblasti jsou spojeny s revírními konflikty,

• mužská reakce = směřující ven,
• ženská reakce = směřující dovnitř,

jsou samozřejmě také hodně propojeny s hormony.

Jak muži, tak i ženy produkují mužské i ženské hormony, přičemž těhotenský hormon (progesteron) je také považován za více "mužský". Pokud se však změní hladiny hormonů nebo výsledná hladina hormonů, pak se může "vychýlit" nebo změnit biologická identita. Děje se to např. v průběhu menopauzy, při příjmu hormonů, v těhotenství a kojení, také v případě indurovaných cyst na vaječnících nebo varlatech a samozřejmě také v případě biologického konfliktu, který jakoby biologicky "uzavře" postiženou stranu mozku.

Změnou hormonální situace se vždy mění také vnímání konfliktu, tedy stejná konfliktní událost je pak zpracována zcela odlišně, a vzniká úplně jiný druh rakoviny. To platí i při užívání antikoncepce, která ve skutečnosti slouží pouze pro zabránění otěhotnění, má tedy vyřadit produkci estrogenů ve vaječnících. Od té chvíle reagují všechny ženy užívající pilulky mužsky.

Příklad: Za normálních okolností reaguje žena pravačka na sexuální konflikt korovou oblastí na levé straně mozku. Tam se také v tzv. ženském revírním relé vytvoří Hamerovo ohnisko. Pokud však tato stejná žena bude užívat antikoncepci, pak v případě konfliktu nebude reagovat ženskou reakcí sexuální frustrace, ale pokud od ní partner odejde, bude reagovat mužským revírním konfliktem. To znamená, že tato žena po vyřešení konfliktu po určité době dostane ve fázi hojení (v epileptoidní krizi) srdeční infarkt. 

Další příklad: Pacientka pravačka, která je již po menopauze, může například na konflikt starost o matku/dítě zareagovat jednak jako „matka“ rakovinou mléčné žlázy levého prsu, ale zároveň také jako „šéfka revíru“ mužským revírním konfliktem – strach o revír či ztráta revíru. Bude pak trpět současně rakovinou prsu a zvředovatěním v oblasti bronchů (podle konvenční medicíny: bronchiálním karcinomem) nebo zvředovatěním věnčitých tepen.

V konvenční medicíně je však většinou v takovém případě bronchiální zvředovatění (které je obvykle odhaleno až v hojivé fázi v důsledku atelektázy, kterou může způsobit) považován za metastázu rakoviny mléčné žlázy, i když pochází ze zcela jiného zárodečného listu .

Nebo: Matka pravačka prožije konflikt starost o matku/dítě s karcinomem mléčné žlázy levého prsu. Konvenční medicínou je "léčena" chemoterapií a hormonálními blokátory a od této chvíle reaguje na další konflikty mužsky, tedy obsah konfliktu se u ní emocionálně posouvá, takže u pacientky dojde buď k zastavení rakoviny prsu, ale místo toho vznikne vřed na koronárních tepnách nebo na průduškách, nebo dokonce mohou zůstat aktivní oba procesy. To ukazuje, jak nesmyslné je chtít prostě "odléčit" nějakou věc, aniž bychom ji pochopili v celé její komplexitě.

Tzv. consecutio konfliktů, tedy pořadí vzniku jednotlivých konfliktů, vyžaduje naši maximální pozornost, protože pouze se znalostí dominance pravé/levé ruky pacienta a jeho aktuální hormonální situace jsme schopni správně určit pořadí a lokalizaci Hamerových ložisek v mozku a na orgánu. 

U leváků se zdá být vše ještě složitější. U leváků se totiž přesouvá konflikt na protilehlou stranu mozku ve srovnání s obvyklejšími praváky. Vše se ale na orgánové úrovni odehrává úplně stejně, jako by šlo o opačný konflikt u praváka. Tedy leváci jsou v podstatě jen odlišně "polarizováni" z hlediska vztahu psychiky a mozku.

Zde je několik příkladů pro lepší pochopení:

Mladá žena levačka dostane po prožití konfliktu strachu s hrůzou tzv. bronchiální karcinom, mladá žena pravačka po prožití konfliktu strachu s hrůzou dostane tzv. karcinom hrtanu – ve skutečnosti samozřejmě v obou případech nejde o žádný karcinom, ale o zvředovatění.

Mladý muž levák bude mít po prožití konfliktu strachu o revír zvředovatění v oblasti hrtanu, mladý muž pravák bude mít po konfliktu strachu o revír zvředovatění na průduškách.

Muži leváci normálně nemohou po prožití revírního konfliktu trpět zvředovatěním věnčitých tepen levého srdce, ale zvředovatěním koronárních žil s plicní embolií s pcl fázi. Výjimka nastane ve stáří, kdy reagují již žensky, tedy na psychické úrovni již nemohou prožít revírní konflikt, ale spíše „kvazi ženský sexuální konflikt“.

Ženy levačky nemohou za normálních okolností dostat tzv. rakovinu děložního čípku (zvředovatění) po prožití sexuálního konfliktu, ale pouze po prožití revírního konfliktu (po menopauze). Ale pokud u mladé ženy levačky „udeří“ sexuální konflikt v pravé periinsulární oblasti mozku, může tato žena po určité době trvání konfliktu dostat tzv. srdeční infarkt koronárních arterií a od okamžiku DHS-u bude trpět anginou pectoris a také depresí.

Muž pravák dostane po prožití konfliktu zlosti o revír zvředovatění v oblasti žlučových cest nebo žaludku. Muž levák po prožití stejného konfliktu bude mít zvředovatění v oblasti konečníku.

Žena pravačka utrpí po prožití konfliktu ztráty identity zvředovatění v oblasti konečníku, žena levačka po prožití stejného konfliktu bude mít naopak zvředovatění v oblasti žaludku či žlučových cest. Pokud ale poté utrpí ještě další konflikt ztráty identity v nějaké nové záležitosti, nebude již moci reagovat korovou oblastí pravé mozkové hemisféry (protože tato strana bude předchozím konfliktem již zablokovaná), a tak tento druhý konflikt udeří na levé mozkové polokouli. Na orgánové úrovni se to projeví zvředovatěním v oblasti konečníku, v hojivé fázi patrným jako hemoroidy (pokud zvředovatění bude v blízkosti samého vyústění konečníku). Po dobu, kdy budou oba konflikty (v pravé a levé mozkové hemisféře) aktivní, bude pacientka v tzv. schizofrenní konstelaci, přesněji řečeno v agresivně-biomanické konstelaci. 

Takzvaná agresivně-biomanická konstelace je reakce člověka (také zvířete), který byl zahnán do kouta nebo do beznadějné situace. Lze ji také výstižně popsat jako "vznětlivost či prchlivost".

Také muži leváci, kteří utrpěli dva konflikty zlosti o revír v agresivně-biomanické konstelaci, se v této konstelaci chovají jako "chodící výbušná bomba", která může kdykoli explodovat. Ovšem pouze leváci mohou stejný obsah konfliktu prožít dvakrát za sebou. Pokud takto postižení budou mít jednou možnost vyřešit oba konflikty, stanou se opět zcela „normální“, jako kdyby byli v pohádce vysvobození ze zakletí.

Vedlejším efektem schizofrenní konstelace je, že zde nedochází k hromadění téměř žádné konfliktní masy. Pokud ovšem může být vyřešen pouze jeden z těchto dvou konfliktů, potom druhý zůstává sólo aktivní a od té chvíle se tedy konfliktní masa opět hromadí.

Dominance levé ruky nám také zcela jasně ukazuje, že biologické konflikty nemají primárně nic společného s Freudem a konvenční psychologií, ale jsou skutečně biologicky podmíněny. Neboť to, že mladá žena levačka po prožití sexuálního konfliktu bude trpět orgánovými symptomy mužského revírního konfliktu (anginou pectoris) a v důsledku toho i depresí, by "čistě psychologicky" nedávalo žádný smysl.

Žena levačka také nikdy po prožití sexuálního konfliktu neztratí funkci vaječníků, takže stále ovuluje a má menstruaci, zatímco žena pravačka již neovuluje.

Dominance levé ruky není v žádném případě pošetilou hrou přírody, jak se na to dnes obvykle nahlíží, protože s ohledem na konflikty zároveň dochází k funkčnímu vylučování hormonů. V této souvislosti je také zajímavé, že u jednovaječných dvojčat je jedno vždy levák a druhé pravák.

Tak jako každý člověk musí být buď pravák nebo levák, tak musí být také každé zvíře pravákem nebo levákem. Někteří psi podávají vždy levou tlapku nebo některé kočky zase chytají myš stále pravou tlapkou.

Toto stranové rozdělení musí platit také pro rostliny. Každý jednobuněčný organismus musí být definován jako pravostranný či levostranný. Při buněčném dělení jednobuněčného organismu je jeden jedinec definován jako pravostranný, druhý jako levostranný.

Jelikož u lidí, zvířat a rostlin je dělení první buňky spojeno se založením funkce mozečku nebo odpovídající buněčné sítě s funkcí mozečku, musí mít také každá rostlina adenoidní cylindrický epitel – stejně jako lidé a zvířata. Tím je také poprvé nezvratně prokázáno, že ontogeneze embrya je rekapitulací vývojové fylogeneze.

Ve staré konvenční medicíně existovala tzv. "diferenciální diagnostika", tedy z různých příznaků, laboratorních a rentgenových nálezů se zkoušelo určit typ tzv. "nemoci". Sice se nevědělo nic o původu předpokládané "nemoci", ale věřilo se, že ji lze alespoň symptomaticky, tedy diferenciálně-diagnosticky vymezit či určit.

To je v Germanische Heilkunde® úplně jinak.

Samozřejmě, že stará diferenciální diagnostika stále existuje, aby bylo možné zařadit fakta, rovněž symptomatická fakta, "do správného šuplíku", protože také může probíhat několik smysluplných biologických speciálních programů (SBS) současně. Někdy mohou mít i částečně posunuté jednotlivé fáze, ale víceméně jsou SBS-y na všech třech úrovních synchronní. Pracujeme zde pouze s 5 biologickými přírodními zákony a ne s 5000 neprokázanými a nedokazatelnými hypotézami, jako stará konvenční medicína. A k těmto 5 biologickým přírodním zákonům patří také znalost pravidel posloupnosti konfliktů a schopnost s tím pracovat.

Nezeptat se pacienta, zda je pravák či levák, je v Germanische Heilkunde® považováno za hrubou chybu, protože je to nanejvýš důležité pro přiřazení konfliktů k Hamerovým ohniskům a rakovinným nádorům či nekrózám na orgánech.

Copyright by Dr. med. Ryke Geerd Hamer