ÚVOD DO GERMANISCHE HEILKUNDE®
Dr. med. Ryke Geerd Hamer
Bolesti - v jednotlivých fázích
Bolesti jsou obzvláště obtížnou kapitolou. Existují různé typy bolestí: bolesti v konflikt-aktivní fázi, např. angina pectoris či žaludeční vřed, nebo bolesti v hojivé fázi, které jsou způsobené otoky, ale také jizvením.
Bolesti v konflikt-aktivní fázi, jako je např. bolest u anginy pectoris, zmizí okamžitě s vyřešením konfliktu. Tyto bolesti lze tedy vyřešit psychologicky, ovšem vždy za předpokladu, že konflikt není aktivní déle než 9 měsíců.
Oproti tomu bolesti doprovázející hojení, jež jsou tedy v zásadě pozitivní, lze dobře přestát pouze tehdy, pokud pacient pochopí souvislosti a nastaví se na bolest, jako by to byla skutečná práce, kterou musí zvládnout. Bolest má v zásadě u lidí i zvířat svůj biologický smysl. Konkrétně jde o to, aby se celý organismus i postižený orgán zklidnil, znehybnil, a aby díky tomu mohlo proběhnout optimální hojení.
Podívejme se například na hojivou fázi rakoviny kostí. Napínání okostice během fáze hojení způsobuje silné bolesti. Tato bolest se pravidelně objevuje při napínání periostu vlivem otoku kosti v hojivé fázi. Je vlastně dobrým znamením a důležitým procesem v biologickém hojení kosti, protože tato bolest nutí jedince udržovat postiženou část skeletu v klidu, jelikož při zátěži či funkční námaze hrozí nebezpečí zlomeniny.
Je důležité, aby pacient pochopil toto: bolesti kostí jsou v zásadě dobrá věc, protože jsou jistou známkou hojení.
Napětí vazivového jaterního pouzdra při otoku jater v hojivé fázi (hepatitis) také vyvolává bolesti, stejně jako hojení vředů v oblasti močového měchýře, močovodu/močové trubice, ledvinové pánvičky atd.
Další příklad: intraduktální karcinom vývodů mléčné žlázy je provázen bolestivými tahy v oblasti prsu ve fázi aktivity konfliktu. Naproti tomu adenoidní (žlazový) karcinom mléčné žlázy, zase bolí až v závěrečné fázi hojivé, v důsledku stahování při procesu jizvení. Ženy pak hovoří o silných bolestech, podobných bodání nožem v místě bulky, o takzvaných jizvících bolestech. Tato bolest odpovídá hluboké mozečkové bolesti kůže, kterou nacházíme i u ostatních programů škáry (dermis), zejména u pásového oparu v hojivé fázi.
Je třeba zmínit také bolest při procesu jizvení v pozdní fázi hojení, např. při zjizvení pleurálního výpotku po rakovině pohrudnice nebo při zjizvení ascitu, který představuje fázi hojení po rakovině pobřišnice. Většina rakovin nebo tzv. nemocí se totiž projeví teprve až ve fázi hojení.
Dokonce i kost v okolí zubů začíná bolet až v okamžiku, kdy nastupuje hojivá fáze. Podobně je tomu u zubních kazů, které až v průběhu hojení vyvolávají nepříjemné pocity při kontaktu s teplým/studeným a sladkým/kyselým... atd., atd.
Žaludeční vředy a zvředovatění v oblasti žlučovodů, které jsou inervovány ze senzorické oblasti kůry mozkové, jsou provázené bolestmi a kolikami v konflikt-aktivní fázi.
Záchvat dny se silnými bolestmi se objeví vždy, když je v aktivitě speciální biologický program sběrných kanálků ledviny a současně s tím konflikt ztráty sebeúcty v pcl fázi (leukémie).
Je třeba se také zmínit o epileptoidní krizi u srdečního infarktu, neboť během této krize pacient zrychleně znovu prožívá celý průběh konfliktu. S tím souvisí silné anginózní bolesti, které infarkt doprovází. V konvenční medicíně jsme vždy věřili, že tyto srdeční bolesti musíme "léčit", zbavit pacienta bolestí. To byl velký omyl. Podařilo se nám sice pacienta zbavit bolesti, ale zemřel při tom.
Nevěděli jsme, že tyto anginózní bolesti v epileptoidní krizi mají svůj biologický smysl důležitý pro přežití. Je tomu tak proto, že jedině "řádný průběh" epileptoidní krize umožňuje také řádné vyloučení vody z otoků (výpotku), a tím i přežití. K drtivé většině úmrtí na srdeční infarkt dochází během této epileptoidní krize. (Pozor: nezaměňovat s bolestí anginy pectoris, která začíná s momentem DHS-u, tj. na začátku konflikt-aktivní fáze)
Dále bych chtěl zmínit také různé bolesti hlavy, migrény nebo rovněž obávanou neuralgii trojklanného nervu, které se objevují až po vyřešení konfliktu (konfliktolýze). Platí to obecně pro všechny bolesti hlavy, které jsou způsobené otokem mozku. I když v zásadě každý edém mozku opět ustoupí, protože jako každý edém na těle je pouze dočasného charakteru, může ale pacient v důsledku zvýšeného inrakraniálního tlaku i zemřít. Tedy dříve, než otok ustoupí. Je to např. když konflikt je příliš dlouho v aktivitě, nebo má příliš velkou intenzitu, dále při souběhu vícero perifokálních otoků současně, v případě nepříznivých lokalizací ložisek a také při recidivách.
Bolesti hlavy doprovází také generalizovaný konflikt ztráty sebeúcty, kdy je ve fázi hojení otok celého mozku (ložiska nového mozku). Když jsem jednou na jedné univerzitě v západním Německu požádal o CT vyšetření mozku pacienta s leukémií, lékaři jen kroutili hlavami, jaké to neobvyklé a nadbytečné vyšetřením po nich žádám. Přitom žádný pacient nevykazuje výraznější mozkovou symptomatiku než pacient s leukémií.
Díky Germanische Heilkunde® nyní můžeme přesně rozlišit, ke které fázi onemocnění bolest patří, jakou má kvalitu, jak dlouho bude asi trvat atd. Tragika věci spočívá v tom, že pacienti obvykle pociťují bolest teprve tehdy, když jsou již ve fázi hojení.
V případě "rakoviny kostí" bolestivá fáze znamená jedny z nejobávanějších bolestí, i když jsou obvykle časově omezené. Mohou být velmi úporné, a proto vyžadují vysokou míru psychologické péče! Čím lépe je pacient na bolesti v hojivé fázi kostí připraven, tím snáze je snáší. Naopak v čím větší je panice, tím větší má bolesti.
Nejhorší je, že v současné medicíně všichni pacienti, kteří mají rakovinu a mají silné bolesti, dostávají morfium nebo léky podobné morfinu. Morfium může být v hluboké vagotonii smrtelné i po jedné injekci. Strašlivým způsobem mění fungování (vibrování) celého mozku a pacienta zcela zbavuje jeho morálky. Od té chvíle je také paralyzované trávení, tedy pacient již nemůže dobře zpracovávat potravu. Pacient ztrácí vlastní vůli a již si neuvědomuje, že je v podstatě zabíjen, protože byl již v hojivé fázi a býval by byl za několik týdnů opět zdravý, kdyby proces proběhl přirozeným způsobem.
Vzhledem k tomu, že bolest je subjektivní, když účinek morfinu vyprchá, pociťují pacienti bolest dokonce mnohonásobně silněji, než kdyby morfin neužívali. Jak známo, dávky morfinu je proto nutné neustále zvyšovat. Proto při podávání morfia již není cesty zpět.
"Ano, copak to doktoři nevědí?" ptáte se mě. Samozřejmě, že lékaři to vědí. Oni však zaujímají dogmatické a pohodlné stanovisko: "Bolest, to je začátek konce, s tím už se stejně nedá nic dělat, tak proč to prodlužovat ". Přirozená léčba rakoviny je z dogmatických důvodů zkrátka ignorována, takže rakovina zůstává smrtelnou nemocí a nesvéprávný pacient může být dále manipulován.
Když se však pacienti později ohlédnou za relativně krátkou dobou bolesti, jsou vděční, že byli ušetřeni smrti morfinem, k čemuž by po 2-3 týdnech užívání Morfia, Fortralu, Valeronu nebo Temgesicu v pcl fázi zcela jistě došlo.
Chemoterapií je možné najednou zastavit jakýkoli proces hojení. Pak samozřejmě zmizí také bolesti, tyto významné příznaky uzdravování. Ale domnělé úspěchy této léčby spočívají pouze v bránění procesu uzdravování, a to za cenu těžké otravy celého organismu.
V případě rakoviny orgánů řízených ze starého mozku je růst rakoviny chemoterapií dokonce podporován, protože tento buněčný jed zesiluje sympatikotonii. Naopak u rakovin orgánů řízených z velkého mozku je užívání chemoterapie zcela nesmyslné, protože přerušuje jakýkoli proces hojení.
Konvenční medicína doposud nedokázala rozlišovat mezi příslušností k různým zárodečným listům, protože jinak by si nějaký onkolog jistě již dávno všiml, že s chemoterapií, pokud vůbec, je možné něčeho dosáhnout pouze v hojivé fázi – a sice hojení zastavit.
Pseudoterapie buněčnými jedy (chemoterapie) podávaná v těchto hojivých fázích neoprávněně zaznamenala symptomatické "úspěchy". Ty však byly vykoupeny řadou katastrofálních důsledků: jedním z nich je, že se musí v chemoterapii stále pokračovat, aby se zabránilo návratu hojivých příznaků (bolesti), což například u rakoviny kostí vede k zničení kostní dřeně a jisté smrti pacienta. Druhým, ještě větším nebezpečím je, že s každým kolem chemoterapie je potlačován otok mozku a tím vzniká nebezpečný harmonikový efekt. V důsledku toho dochází k významnému snížení elasticity synapsí mozkových buněk a může dojít k smrtelné cytostatiky vyvolané mozkové příhodě.
Terapie podle systému Germanische Heilkunde® proto spočívá především v tom, že pacientovi jsou vysvětleny souvislosti a je mu objasněn mechanismus vzniku a průběhu jeho tzv. nemoci. Pacient pak již nemusí být v panice, protože pokud od začátku tento systém pochopil, nebo ještě lépe již před svou nemocí, bude zcela klidně snášet předpokládané příznaky, zejména ty v hojivé fázi. Ví, že každý jednotlivý děj je součástí smysluplného speciálního biologického programu, který byl matkou přírodou vytvořený pro naše dobro. Nyní bude velmi dobře chápat, co se bude dít, a také ví, že 95 % pacientů s Germanische Heilkunde® přežívá.