ÚVOD DO GERMANISCHE HEILKUNDE®
Dr. med. Ryke Geerd Hamer
Nádorové markery – a jejich vyhodnocení
Germanische Heilkunde® nepřišla proto, aby nesmyslná dřívější dogmata nahradila novými nesmyslnými dogmaty. Její postupy vycházejí vždy z porozumění biologickým souvislostem. Zatímco dříve šlo výhradně o to, pomocí nejrůznějších triků a fíglů odstranit rušivé příznaky, nyní, když symptomům rozumíme a umíme je zařadit do správného kontextu, většinou nám už vadí méně.
Pokud tedy dříve někdo tvrdil, že objevil systém nádorových onemocnění, mohlo jít jedině o omyl. Lze to vidět na příkladu tzv. nádorových markerů, které se zpětně ukázaly jako zcela nesmyslné a většinou představovaly pravý opak toho, co jsme si mysleli. Ontogenetický systém nádorů a rakovinových ekvivalentů nám totiž ukázal, že bez jeho znalosti nemůžeme rakovinovým onemocnění porozumět. Orgány řízené z velkého mozku a orgány řízené ze starého mozku se z hlediska buněčného množení a buněčného odbourávání během sympatikotonní (konflikt-aktivní) a vagotonní (hojivé) fáze chovají přesně opačně. Zatímco tedy orgány řízené starým mozkem v konflikt-aktivní fázi vykazují množení buněk, u orgánů řízených z velkého mozku v konflikt-aktivní fázi vidíme zánik buněk. Ve vagotonické hojivé fázi je tomu přesně naopak. To se dosud nevědělo, ba ani netušilo.
Ontogenetický systém Germanische Heilkunde®, zejména v oblasti nádorů, má pro medicínu srovnatelný význam jako periodická tabulka prvků pro přírodní vědy. Komplexně popisuje souvislosti v celé medicíně.
Nádorové markery jsou fakta, která jako taková Germanische Heilkunde® nerozporuje. Bohužel jsou však z velké části matoucí, protože jsou spojovány s diagnózami.
Podle knihy Prof. Dr. Dr. Jörga Birkmayera „Biologie nádorů“ ("Tumorbiologie", nakladatelství Karger, 1984) můžeme nádorové markery chápat následovně:
(prof. Birkmayer dne 9. 12. 1988 ve Vídni v rámci ověřovacího šetření na sedmi případech pacientů vlastnoručně potvrdil správnost Germanische Heilkunde®)
„Za nádorové markery se považují všechna kritéria, která naznačují neoplastický proces. Patří mezi ně hematologické, cytologické, klinicko-chemické a sérologické testy. Především z důvodů praktičnosti se v současné době k monitorování pacientů s rakovinou upřednostňují takové markery, které lze detekovat v séru. To jsou nádorové markery v pravém slova smyslu. Jejich detekce je vázána na jednu zásadní podmínku: složka sloužící jako marker musí být rakovinnou buňkou produkována a uvolňována do krve v dostatečném množství , aby tam byla detekovatelná. U všech nádorových markerů, které se v současné době používají v laboratorní diagnostice, je tato podmínka splněna. Nejdůležitější z dnes etablovaných onkomarkerů jsou shrnuty v tabulce XVI...
Alfa-I-fetoprotein (AFP) je glykoprotein s molekulovou hmotností 70 000 daltonů:
Tvoří se v játrech, žloutkovém váčku a v částech gastrointestinálního traktu plodu a představuje hlavní bílkovinu v rané fázi vývoje plodu. Jeho fyzikálně-chemické vlastnosti se podobají albuminu. U zdravého dospělého člověka je sérová koncentrace AFP nižší než 7 U/ml. To odpovídá přibližně 10 μg/l. Pro srovnání: maximální koncentrace v 5. týdnu těhotenství činí 2 000 000 U/ml, tedy přibližně 3 g/l. Výrazně zvýšené koncentrace AFP se vyskytují u primárního karcinomu jater, u germinálních nádorů, u karcinomu slinivky břišní, žaludku a tlustého střeva. Zvýšené hladiny AFP byly prokázány také u nezhoubných onemocnění jater, např. u akutní virové hepatitidy, jaterní cirhózy a neonatální hyperbilirubinémie.“ (str. 206–207).
Jak je vidět, existují nespecifické, více či méně specifické a specifické nádorové markery. Slovo „marker“ lze bez obav převzít.
V zásadě by bylo možné pro každý proces růstu nádoru nebo i pro fázi hojení jakéhokoli druhu rakoviny najít jak nespecifické, tak specifické markery. Nejméně specifický marker je rychlost sedimentace erytrocytů (FW).
Dosavadní medicína však nedokáže rozlišit mezi fází aktivního konfliktu a fází hojení. Samozřejmě ani neví, že existuje nějaký biologický smysl, který spočívá v jedné z těchto dvou fází. Tak se vyvinuly markery, které byly zvýšené ve fázi aktivního konfliktu, a jiné, které byly zvýšené ve fázi hojivé. Jedny se vztahovaly k orgánům řízeným starým mozkem, druhé k orgánům řízeným velkým mozkem. Tím se ze správných faktů vytvořily nesprávné, nebo přinejmenším zavádějící diagnózy, protože v zásadě lze všechny markery hojivé fáze nazvat také markery vitality. Beta-HCG například tvoří základ pro dnes používané těhotenské testy.
Jeden z mnoha příkladů: Pacient byl v metru svědkem brutálního přepadení jiného cestujícího. Pokusil se ho bránit a při tom byl sám pachateli napaden tak, že musel být hospitalizován. Odnesl si řadu vážných zranění. Při tomto šokovém prožitku (DHS-u) prožil pacient řadu konfliktů, mimo jiné konflikt ztráty s teratomem pravého varlete (řízeno starým mozkem = buněčné množení) a intersticiální nekrózou varlete vpravo (řízeno velkým mozkem = redukce buněk). Bál se o život toho cestujícího, který ho s těžkými zraněními prosil o pomoc a za něhož se cítil zodpovědný.
Tři týdny po tomto brutálním přepadení byl náhodou zjištěn otok pravého varlete (fáze hojení). Následovalo odstranění varlete s histologickým vyšetřením. Tento pacient se tak náhle a bez jakéhokoli tušení stal z traumatologkcého pacienta pacientem onkologickým. Zde by skončil jako nevyléčitelný případ s "metastázami“, kdyby těsně před koncem nenalezl cestu ke Germanische Heilkunde®.
Když jsem v roce 1978 po smrti svého syna Dirka také onemocněl teratomem pravého varlete, uvažoval jsem stejně jako tento pacient. Nikdy předtím jsem nebyl vážně nemocný... krátce po smrti mého syna se objevil otok varlete a teratom... Bylo velmi nepravděpodobné, že by to mohla být náhoda. U otce, který miluje svého syna, lze konflikt ze ztráty lidsky pochopit, ale u mladého muže, který prožije konflikt ztráty, protože se obává, že zcela neznámý muž bude ubodán k smrti, lze tuto reakci správně pochopit zřejmě pouze tehdy, pokud se na ni podíváme z biologického hlediska.
V našem případě měl pacient jak teratom, tak intersticiální nekrózu varlat s cystou ve fázi hojení. Teratom svým biologickým významem představuje prastarou schopnost člověka k parthenogenezi v případě biologické nouze. V případě ztráty blízkého člověka se organismus pokouší tento prastarý biologický program aktivovat.
Zároveň však běží i program intersticiální nekrózy varlete, jehož biologický smysl spočívá ve fázi hojení. Díky indurované cystě varlete je produkováno výrazně větší množství mužského pohlavního hormonu (testosteronu), který stimuluje samce k páření, aby mohl nahradit ztrátu dítěte či partnera.
V případě našeho pacienta nebyly hodnoty markerů zpočátku zvýšené, protože konflikt trval jen velmi krátce a operace následovala velmi rychle.
Při pozdější recidivě konfliktu však konflikt zřejmě trval déle, protože hladina alfa-fetoproteinu vzrostla na 70,5 U/ml. To znamená, že tentokrát muselo reagovat levé varle, pokud se řídíme definicí uvedenou u Birkmayera. Pro pacienta bylo velmi obtížné posoudit, zda se to zbývající varle zvětšilo, či nikoli, protože mu chybělo srovnání.
V zásadě je Germanische Heilkunde®, jelikož ráda využívá všechny neinvazivní vyšetřovací metody jako diagnostické pomůcky, povinna tyto markery používat. Jak je však vidět na případu našeho pacienta, tyto markery, které ve skutečnosti neznamenaly nic negativního, u něj vyvolaly neuvěřitelnou paniku při stanovení diagnózy, což se následně projevilo okrouhlými ložisky na plicích (konflikt strachu ze smrti).
Sám jsem viděl umírat velmi mnoho lidí, kteří už vlastně byli téměř zdraví, u nichž však bylo zjištěno zvýšení tzv. nádorových markerů. Poté, co o tom byli informováni, upadli do totální paniky a strachu ze smrti a po krátké době měli plíce plné kulatých ložisek. Kvůli této další „diagnóze" - přítomnosti "metastáz" se dostali do neustále se zhoršujícího začarovaného kruhu a nakonec zemřeli. Teorie vzniku metastáz lymfogenní cestou je založena na mylném názoru, že metastatické buňky z varlat „putují“ podél paraaortálních lymfatických uzlin do plic a tam vytvoří (entodermální) plicní metastázy v podobě kruhovitých ložisek.
Představa takového dobrodružného nesmyslu je pouze pro „fanatické věřící“. Při této migraci by tzv. rakovinné buňky z teratomu musely dvakrát změnit svou příslušnost k zárodečným listům (entoderm, mezoderm a znovu entoderm) a jednou i fázi SBS-u (fáze ca – fáze pcl – fáze ca). U intersticiální nekrózy varlete by to muselo být dokonce ještě častěji. A to ještě nemluvíme o tom, že nekróza vlastně nemůže uvolňovat žádné buňky schopné mitózy, které by pak ještě mohly změnit příslušnost k zárodečnému listu.
Ale my lékaři jsme těmto nesmyslům věřili. Já sám ještě v roce 1979, když jsem se tehdy rozhodl pro obvyklou operaci podle postupů konvenční medicíny, a jen o vlásek unikl smrti na hnisavou peritonitidu (fáze pcl po mentálním konfliktu „útok na břicho“). Podle Germanische Heilkunde® se musíme naučit tyto „markery“, které jsou jako fakta samozřejmě nesporné, nově a smysluplně vyhodnocovat. Musíme je rozlišovat podle jednotlivých zárodečných listů a podle obou fází průběhu SBS-u. Teprve pak nám mohou být nápomocné a pak také pacientovi nepřivodí žádnou paniku.
Z principu nebylo možné rozpoznat souvislosti rakoviny, protože se nerozlišovalo mezi konflikt-aktivní stresovou fází s jejími specifickými příznaky a vagotonní hojivou fází po vyřešení konfliktu. Psychické rovina je u obou fází také zcela odlišná! Kritérium buněčného množení jakožto známky rakoviny, např. u rakoviny tlustého střeva, ovariálních nádorů (cyst) nebo osteosarkomu, vedlo k tomu, že se z důvodu neznalosti ontogenetického systému nádorů zcela odlišné fáze onemocnění a jejich projevy zkoumaly na základě společného jmenovatele, který však neexistuje.